Po vánočním hodování je potřeba trochu "provětrat kostru" a tak vyrážím na procházky mými známými místy. Vím, že už z mého blogu spousta čtenářů tato místa téměř důvěrně zná, ale já si tam při různém denním čase vždy najdu něco pozitivního a krásného.
Příroda je pro mě balzámem na všechny neduhy. Mám ráda ten klid, proměny během roku při střídání ročních období, ale i zajímavé světlo na focení v určitý denní čas. Potkávám své kamarádky s pejsky, ale také srnky, kterým jsem už teď při mrazivých dnech donesla pod břízu pár mrkví a prodavačka v obchodě mi nechala za malý peníz pár oschlých jablek, která by už stejně neprodala, tak že toto odnáším na louku srnkám, které mezi spásáním již pomrzlé trávy a sena, rády uvítají trochu zeleniny a pár jablek. Sousedka jim nosí do krmelce do žlábku oves, žaludy a kaštany. Vodu najdou srnky hned vedle krmelce. Protéká tu potok, který po většinu zimy nezamrzá.
A tak se pojďte se mnou ještě v tomto roce kochat přírodou, která nás vždy dokáže překvapit.
29. prosinec 2024
Ráno se nad Lužickými horami válí mlha. Tam je určitě nádherně. Hned bych se tam vydala...Nejdříve tedy dva pohledy na hory z oken bytu.
