Výlet s přáteli - pokračování

Opustili jsme Šaunštejn a vydali se k Malé Pravčické bráně.

Výlet s přáteli

  Na Šaunštejn a Malou Pravčickou bránu (České Švýcarsko)

Sobota, 20. července 2024

Po předchozí domluvě s kamarádkou Jitkou jsme se vydaly na výlet. Cestou jsme se ještě zastavily pro pár Jitčiných přátel, se kterými již jezdí na výlety delší dobu. Uvítala jsem, že mě přijali do svého kruhu přátel. Jsou to všechno moc prima lidičky a jsem ráda, že mám teď možnost jezdit na výlety s nimi. 

Tak že po rychlém představení jsme sedli na autobus a jeli do Vysoké Lípy, odkud jsme se pěšky vydali, už v šesti, na loupežnický hrad Šaunštejn a Malou Pravčickou bránu. 

Z Vysoké Lípy jsme se vydali  na Loupežnický hrádek -  Šaunštejn

Pár detailů z přírody

Dnes trochu nahlédnutí do dění v přírodě. Příspěvek by spíše patřil na blog "Příroda". Přesto jsem jej uložila sem, protože je to taková všehochuť mého pozorování..

Polevsko, část druhá

Po procházce loukami a lesem hlavně za krásnými výhledy, jsme se s kamarádkou Hankou dostaly na okraj obce Polevsko. Sešly jsme dolů kolem chat a krásných chaloupek.

Polevsko, část první

 Na první letošní prázdninový výlet jsme vrazily s kamarádkou Hankou, tentokrát do obce Polevsko. Obec se nachází poblíž Kamenického Šenova a známější Kytlice. 

Výklenková kaple Nad Polevskem, kde Hanka nechala na parkovišti auto a odkud jsme se vydaly na okružní procházku dlouhou něco kolem sedmi kilometrů..

Přestávka...

 Začalo nám léto a protože už se na výlety nikam moc nedostanu, tak si dám nějaký čas od blogu pohov.

 Nemám žádné zajímavé fotografie pro nové příspěvky a počítač zapínám jen když něco opravdu nutně potřebuji zkontrolovat, případně doplnit. 

Přeji vám všem krásné léto a až  budu mít něco zajímavého pro vytvoření příspěvku, tak se zase ozvu. Mějte se moc hezky a opatrujte se.  

                                           Jára. 

Proměnlivá obloha

 17. června 2024

Při setkání s Jiřinkou nás provázelo hezké slunečné počasí. Krátce po tom, co jsme se na nádraží rozloučily a já dorazila domů, začala se obloha hrozivě zatahovat.

Moje toulky...

V okolí našeho města je plno hezkých míst na procházky. Tentokrát jsem vyrazila k rybníkům. Po mnoha letech tu šikovný pan Vait vystavěl nový křížek podle původního starého a to na vlastní náklady. . Zasluhuje veliký obdiv a poděkování.

5. června 2024

Slunečný den a cesta z Rumburku do Krásné Lípy. Na cestu jsme se vydaly tři holky. Naše Hanka, jorkšírka Adéla a já...tedy "dámská jízda". 

Lávka nad Mandavou u soutoku s Pstružným potokem

Život na louce

Okáč luční

Pavlínino údolí.

 Pavlínino údolí je chráněné území, které se rozkládá mezi obcemi Jetřichovice, Rynartice a Studený. Jedná se o chráněné území, kde se tvoří kaňon říčky Chřibská Kamenice.

Rynartice, Jetřichovice

31. května 2024

Večer mě kontaktovala moje  společnice na cesty  Hanka,  že má volno a že bychom po delší době mohly zase vyrazit na nějaký společný výlet. 

Domluvily jsme se na ráno, že se rozhodneme podle počasí. 

Podle předpovědi měl přijít vytrvalý déšt a bouřky.

 Naštěstí od rána bylo hezky a tak "hurá na společný výlet!"

Cílem bylo Pavlínino údolí, které je součástí Národního parku České Švýcarsko. 

Auto Hanka zaparkovala na okraji Rynartic u zvoničky a vyrazily jsme na  sedmikilometrovou cestu do skal..

Na Strážný vrch

Cílem mé procházky byl kopec na druhé straně města - Strážný vrch.

Více o jeho historii najdete zde: https://duchjara1.blogspot.com/p/strazny-vrch.html

Tady bývalo letní kino. Konaly se tu oslavy Rumburské vzpoury, různé koncerty i představení a po setmění v létě super kino. Zbyly jen kostry sedaček. Budova jeviště, kde bývalo i filmové plátno a zázemí pro účinkující  při koncertech, 

byla už před lety zbouraná. Ve vzpomínkách mi to však zůstalo.

Detaily z louky

Při ranních toulkách loukami hledám mnohdy v trávě objekty pro focení a to si opravdu užívám. Takové chmýří s rosou, tu a tam brouček, muška nebo motýlek...To vše mi dokáže příroda nabídnout a tak jen pozoruji a cvakám...

Některé motýly znám, na některé si nevzpomínám na přesné názvy...brouci taktéž...

Na výstavu do Děčína

 20. května 2024

Zcela náhodou jsem zjistila, že se v Děčíně opět konala soutěž flóristů v aranžování květin v rámci akce "Děčínské slavnosti". Hned další den ráno jsem jela do Děčína  podívat se na výstavu i když jsem měla obavy, jestli po nedělní večerní bouřce s kroupami, bude ještě na co koukat...a bylo! 

Království

 1. května 2024

Království - Křížová cesta

Dalším místem, které jsme s Jiřinkou a Janou navštívily, byla Křížová cesta v Království, která je nově opravená. Je opravdu krásná, jen se špatně fotí, protože všechna zastavení jsou zasklená a při svitu sluníčka se tam odráží mnoho světla.

Jiřinky manžel zaparkoval u kostela sv. Bartoloměje.

Lipová u Šluknova

1. května 2024

 Lipová u Šluknova

Po prohlídce okolí zámku ve Šluknově a návštěvě kostela sv. Václava jsme pokračovali do Lipové u Šluknova, kde je zřícenina zámku, která se postupně začala opravovat.

Zámecký rybník

Prvomájový výlet

 1. května 2024

Na výlet jsem vyrazila tentokrát s Jiřinkou, jejím manželem a Jiřinky kamarádkou Janou. Navštívili jsme tři zajímavá místa  Šluknovského výběžku.  Mám sice možnost navštívit tato místa vlakem nebo autobusem, ale to by nebylo v tak milé společnosti...

Část první - Šluknov.

 Nejdříve jsme se s Jiřinkou a  Janou vydaly do okolí zámku. Byl otevřený jen vstupní sál s cukrárnou. Informační centrum a zámek byly zavřené, prohlídky se nekonaly. Krásný zámek ve stylu saské renesance jako bájný Fénix doslova povstal z popela. Podrobnosti o jeho historii tu nebudu opisovat. Kdo má zájem, najde je zde: https://zamek.mestosluknov.cz/cz/o-zamku.html

Velké Březno

 Cestou ze Zubrnic jsme se ještě zastavili u zámku Velké Březno. Nebyl čas na prohlídku zámku, ale já jsem tam před lety na prohlídce byla.

Zubrnice

 27. dubna 2024

 Tentokrát jsem jela na výlet se synem a vydali jsme se do Zubrnic, kam se již delší dobu chtěl podívat. S manželem jsme mockrát výlet do této obce plánovali, spojený s jízdou  historickým vláčkem, ale už na něj nedošlo. Tak tentokrát aspoň autem...

 Zubrnice je obec poblíž Ústí nad Labem, kde je vytvořený skanzen historických podstávkových a roubených domů. Některé domy tam byly přestěhovány ze zaniklých obcí,  které musely ustoupit těžbě hnědého uhlí. 

Pohled od parkoviště na obec.

K rybníkům...

 Krásné odpoledne, ale od západu se obloha začínala zatahovat. Volný odpolední čas jsem tedy využila a rychle se vydala na procházku (spíše úprk),  k rybníkům. Jaro je plném proudu, všechno  kvete, někde už odkvétá...Kvetlo téměř všechno najednou, protože přišly doslova letní teploty, jen později rozkvetly jabloně a střemchy, ale na polovinu dubna vše kvete opravdu brzy.

Sasanka hajní

Na záhonku mi to kvete...

 Před naším bytovým domem máme záhonky o jeden z nich pečuji já a takto krásně mi to teď kvete...

Koniklec mám ve třech brvách...

Cestou z Dymníku

 Po návštěvě rozhledny a zastavení se u Kamenné Hvězdy,  jsem na cestu domů   měla stále krásné počasí a krásy přírody  jsem si opravdu užívala. Jen manžel už mě telefonem naháněl, tak jsem musela přidat do kroku. 

Na Dymník

Pátek, 12. dubna 2024

Krásné slunečné odpoledne, manžel se po obědě uložil před televizi s tím, že se mu nikam jít nechce. Tak já jsem vyrazila na odpolední procházku sama. 

Moje cesta vedla na Dymník (516,7 m).  Kopec to není nijak vysoký,  ale přesto od nás musím vystoupat asi 200 výškových metrů, pokud jdu až na vrchol...

Naštěstí  je cesta nahoru rozložena do délky čtyř kilometrů, tak že to stoupání zase není tak náročné. Prošla jsem přes město a míjela jsem Pstružný potok.

Děčín - pokračování z 27. 3. 2024

 Konečně došlo na slíbené pokračování z cesty do Děčína z 27. března 2024. Prošla jsem kolem zámku a šla k Zámeckému rybníku. V Děčíně je tepleji a vše tam rozkvétá dříve než u nás a tak jsem si to kvetení opravdu užívala. Každoročně tady na Zámeckém rybníku, v celkem rušné části města,  hnízdí labutě. Hnízdo je opravdu veliké.

Letos si vystavěly hnízdo u chodníku a rušné křižovatky a tak tam bylo místo u hnízda ohraničeno europloty, aby se k němu lidé nemohli přibližovat a rušit labutě v hnízdění.

Chřibská a Žandov

Jiřinka poprosila manžela, aby nám zastavil na náměstí v Chřibské s tím,  že se podíváme ke kostelu sv. Jiří. 

Milé setkání...

 Sobota 6. dubna 2024...

V minulém článku jsem slibovala pokračování z Děčína, ale na to dojde později.

 Pro příspěvek jsem zvolila aktuálnější téma a tím bylo velice milé setkání s Jiřinkou z N.  a jejím manželem. Po krátkém posezení u kávy došlo i na společný výlet do obce Sněžná, kde jsme navštívili arboretum.

Jiřinka je pořád KOČKA!!!

27. března 2024

Po týdnu jsem se do Děčína vydala znovu, ale tentokrát do prodejny Vodafonu.

Po vyřízení potřebného jsem se šla ještě projít k zámku .

 Kousek od prodejny je kostel sv. Františka z Assisi.

Děčín - Pastýřská stěna

 V Děčíně ještě nezačala turistická sezona, zámecké zahrady jsou zavřené. Letos nebude přístupná ani Dlouhá jízda a Růžová zahrada kvůli probíhajících velkým opravám, kdy se vzhled Růžové zahrady má vrátit do úplně původního stavu včetně rozmístění růží.

Více najdete zde: 

https://duchjara1.blogspot.com/2024/03/rekonstrukce-ruzove-zahrady-u-zamku-v.html

Vyšlápla jsem si ten pořádný kopec a dorazila k zoolgické zahradě. Jen že tam se nahrnuly asi dvě třídy německých dětí a já jsem toužila po klidu, to abych zklidnila své rozčarování  z nevydařeného jednání.  Vzdala jsem to a šla lesíkem k  zámečku Nebíčko, odkud jsou hezké a uklidňující výhledy na Labe a zámek. Byl tam klid, protože zatím ani Ferraty nejsou v provozu.

Děčín - letos poprvé...

 13. března 2024

     Den, kdy jsem se vydala do Děčína a po telefonické domluvě v Grand Optical mi měli proměřit zrak a případně udělat brýle. Když jsem tam dorazila, a tak mi jiná prodavačka řekla, že o ničem neví a že mě nevezme, že má plno ( nikoho jsem tam neviděla) a že se musím objednat a to bude nejdříve za měsíc. Tak jsem znechucena bloudila obchodním centrem a občas tam nakoukla a pořád tam nikdo nebyl. Spíš mám pocit, že se paní nebo slečně prodavačce do měření nechtělo, zvláště když nabízejí slevy v procentech podle toho., kolik je vám let a přes 70% by už asi pro ně bylo moc ztrátové, proto asi ta výmluva.?

        No nevadí. když už jsem tu tak si udělám malý výletík, než se budu muset vracet domů. Vydala jsem se tedy nejdříve na prohlídku výstavy moderního umění a pak pokračovala dál...Cestou k Obchodnímu centru Pivovar jsem přecházela Jílovský potok                                             

Ke čtyřem rybníkům

11. března 2024

Byl docela příjemný den a já jsem se vydala na odpolední asi 

desetikilometrovou procházku po okolí města. Mám ráda vodní plochy a tak jsem se vydala na procházku k rybníkům. 

Jako první byl rybník Cihelna v Antonínově údolí. 

Je to jeden z nejhezčích a fotogenických rybníků.

Výlet do Šluknova.

 8. března 2024

Po delším čase jsem si vyrazila na samostaný výlet a to do sousedního Šluknova. 

V plánu jsem měla návštěvu a prohlídku zámku i když jsem tam už byla několikrát a pokud to stihnu, tak se podívám na opravenou Křížovou cestu v Království. Vlak k nám odtud jezdí každé dvě hodiny a autobus po hodině a tak jsem doufala, že se stačím brzy vrátit domů. 

Ještě únorová...pokračování

21. února 2024 - pokračování.

Dnes přidávám další fotografie z toho nádherného slunečného dne, kdy jsem si procházku opravdu užívala. Došla jsem do části Rumburku 3.- Dolních Křečan a vydala se do uliček, kterými jsme hodně dlouho neprocházela a vlastně je ani  neznám. 

Na fotografii v pozadí  jsou budovy bývalého Bytexu, dnes je tam  firma Wakos. s.r.o.

Procházka ještě z února.

 21. února 2024... 

...slunečné odpoledne. Postarala jsem se o manžela a připravila vše co potřebuje a mohla jsem na dvě až tři hodiny vyrazit ven na procházku.

Kyjovské údolí, část třetí.

 Konečně jsme se dostali ze zničeného lesa na přijatelnou cestu

a došli jsme ke kapli Svaté Anny.

*****

Kaplička byla postavena jako hrázděná stavba kolem poloviny 19. století a později zakryta prkny. I když byla zasvěcena matce Panny Marie, říkali jí místní lidé " Kapelle beim Weißen Josef"  snad podle jejího zakladatele. Nákres kaple se objevuje teprve kolem roku 1901 na turistické mapě Brtníků a okolí. 

O kapli se starali obyvatelé vlčihorského domu č. p. 80. Dlouhá léta o ni pečoval pan Novák. Udělal novou střechu, provedl další opravy a díky jemu zůstala kaplička zachována. Před rekonstrukcí se ujal kaple pan Hájek z Kyjova. 

Zásadní rekonstrukci, která zabránila zániku kaple, zajistil v letech 2016 - 2017 Klub českých turistů z Krásné Lípy. Práce provedl pan Petr Zámiš z Děčína s řadou dobrovolníků. Pan Josef Papoušek z Chřibské položil novou střechu.

Kyjovské údolí, část druhá.

 Z Bělidel jsme se vydali  na cestu do lesa ke kapli Svaté Anny. 

Tento článek však ukáže, v jaké stavu jsou lesy, které byly krásné a bohaté

 a byly pýchou tohoto kraje

Nyní jsou ty  mýtiny, poničené cesty nejen ty turistické, 

znečištěná voda ropnými látkami, které unikají z těžební techniky.

Snad bude v silách přírody, aby se snad i za pomoci lidí vzpamatovala 

a les se zase obnovil a zkrásněl.

 Jen moje generace už se toho nového lesa bohužel, nedočká...

Kyjovské údolí, část první

Náš další výlet s kamarádkou Hankou, 

což bylo vlastně pokračování výletu minulého, vedl do Kyjovského údolí. 

Cesta z Rynartic

 Cestou z Rynartic domů, přibylo ještě pár zajímavých zastávek. 

Vyhlídka u silnice nad Chřibskou.

Výlet na Křížový vrch

Po delším čase jsme se domluvily s mojí mladší kamarádkou Hankou,

 že vyrazíme na výlet.  Hanka pracuje přes léto v informačním centru

 a zná spoustu míst, o kterých já nemám ani tušení.  

Navrhla cestu do Rynartic na Křížový vrch. 

Ráda poznávám místa Českého Švýcarska, kam se sama nedostanu a manžel 

už se na takové cesty se mnou nevydá hlavně kvůli zdravotním problémům.

Jsem moc ráda, že mám občas možnost jet na výlet i s touto perfektní průvodkyní. 

Z Rynartic jsme se s Hankou vydaly pěšky na Křížový vrch,

 odkud jsou opravdu nádherné výhledy.

Mlhavé nedělní ráno.

 Neděle ráno a při pohledu z okna mě zaujala mlha a žlutě zbarvená obloha. Rychle jsem se šla obléknout a vyrazila nahoru do luk. Jen že to už ta barevnost zmizela, ale přesto jsem si focení krajiny v mlze docela užívala.

Páteční procházky

Po ránu jsem šla luk s tím, že si počkám na východ slunce. 

Oblohu však z velké části zakrývaly mraky. I tak jsem dost fotografií pořídila.

*****

Ráno a dopoledne...

Jako na jaře.

Krásné, téměř jarní, bylo úterní odpoledne 13. února.  Vyrazila jsem tedy do luk na procházku a hlavně andulkám pro větvičky, aby měly něco na hraní...Tak že pokud vyrazím pro větvičky, většinou si beru foták a spojím to alespoň s krátkou procházkou, abych si zase mohla splnit nachozené kilometry. 

Po nebi se mraky honily...

 Když se konečně ukáže sluníčko, je to pro mě jako svátek. Pozoruji oblohu z oken bytu a těším se, až budu moci vyrazit na procházku do přírody.

 Takový pohled z okna na modrou oblohu láká k procházce i když se na druhé straně  honí černé mraky.

Jaro doma

Venku prší, ale doma ve váze už mi vykvetla forsythia - tedy zlatý déšť

Jaro se blíží...

Měsíc únor a počasí máme jako na houpačce. Jeden den nasněží, další den prší. Když máme štěstí, tak se na chvíli ukáže sluníčko, aby se záhy zase schovalo za mlhavou clonu nebo ho rovnou zakryly husté mraky.

Když vyleze sluníčko a ozáří krajinu, vzduch začne vonět,  sýkory koňadry vyzpěvují svoje : "Klíče, klíče, klíče"... 

Dnes jsem poprvé v parku zaslechla "vrzání " hejna

 přilétajících špačků. Havrani už nalétávají do parků ve městě

 a na stromech se perou o hnízda, která tam zůstala po loňském hnízdění, 

aby si je opravili. Kdo hnízdo nezíská, musí si postavit úplně nové... 

Jejich krákání zní po ránu jako z hororu, ale už jsme si ně zvykli. 

Jsou to  první známky blížícího se jara, na které se jistě všichni už těšíme.

Varnsdorf- Rumburk, část 3 - Seifhennersdorf

Přešla jsem přes hranice do obce Seifhennersdorf. 

Šli jsme tuto trasu s manželem před dvěma roky, ale v létě a už jsem přesnou cestu zapomněla a tak jsem se vydala po modré turistické značce,  později pokračovala po žluté až do Rumburku. 

Varnsdorf - Rumburk, část 2.

Po návštěvě výstavy jsem se vydala  na autobus.

 Jenže ten už odjížděl a tak jsem  zavolala manželovi, zda něco nutně nepotřebuje a místo půlhodinového čekání, jsem se rozhodla jít domů pěšky. To  už jsem psala v předchozím příspěvku. Cestou od knihovny jsem míjela tento bezejmenný rybník.

Varnsdorf - Rumburk, část 1.

 Pátek 2. února 2024

        a já jsem se konečně rozhodla vydat do knihovny v sousedním Varnsdorfu, podívat se na výstavu fotografií ze soutěže  FOTOROK  2024. O výstavě se zmiňuji na mém druhém blogu zde: https://duchjara1.blogspot.com/2024/02/fotorok-2024.html. Díky manželovu stabilizovanému zdravotnímu stavu, se již můžu vzdálit z domova na delší dobu než jen na dvě hodiny a samozřejmě jsem toho využila a vzdálila se na téměř čtyři a půl hodiny, protože jsem se z Varnsdorfu domů rozhodla (samozřejmě po telefonické domluvě s manželem zda něco nutně nepotřebuje),  vyrazit do Rumburku pěšky, abych také nachodila svoje kilometry do plánované měsíční "stovky".

Do Varnsdorfu jsem jela autobusem a vystoupila na náměstí E. Beneše.

Cesta na Dymník, 2. část

 Cestou nahoru na Dymník jsem míjela louky plné vody.

Cestou na Dymník

 Neděle 28. ledna 2024.

 Příjemný slunečný den i když trochu chladný.  Manžel je sice stále nemocný, ale už si mnohé obstará sám a tak mám možnost vyrazit i na delší procházky. Na tuto procházku mě doslova poslal, protože si všiml, jak vyhlížím z oken bytu sluníčko a vycítil, jak moc toužím jít ven, abych si také mohla splnit svůj měsíční cíl - tedy nachodit svých 100 km.Sice jsem chodila celý měsíc na krátké procházky většinou i bez focení, ale s omezením na krátký čas - tedy v intervalu dvou hodin...I tak se toho dá nachodit docela dost. S radostí jsem tedy poslechla a vyrazila na delší odpolední procházku až na Dymník. Bylo hezké jít a nebýt omezená časem dvou hodin...Jen jsem vyrazila až v půl druhé a ono se ještě brzy stmívá, tak jsem musela být do tmy zpátky doma.

Socha "Nepokořený" v parku Rumburské vzpoury.