Krásné odpoledne, ale od západu se obloha začínala zatahovat. Volný odpolední čas jsem tedy využila a rychle se vydala na procházku (spíše úprk), k rybníkům. Jaro je plném proudu, všechno kvete, někde už odkvétá...Kvetlo téměř všechno najednou, protože přišly doslova letní teploty, jen později rozkvetly jabloně a střemchy, ale na polovinu dubna vše kvete opravdu brzy.
Sasanka hajní
Před naším bytovým domem máme záhonky o jeden z nich pečuji já a takto krásně mi to teď kvete...
Koniklec mám ve třech brvách...
Konečně došlo na slíbené pokračování z cesty do Děčína z 27. března 2024. Prošla jsem kolem zámku a šla k Zámeckému rybníku. V Děčíně je tepleji a vše tam rozkvétá dříve než u nás a tak jsem si to kvetení opravdu užívala. Každoročně tady na Zámeckém rybníku, v celkem rušné části města, hnízdí labutě. Hnízdo je opravdu veliké.
Letos si vystavěly hnízdo u chodníku a rušné křižovatky a tak tam bylo místo u hnízda ohraničeno europloty, aby se k němu lidé nemohli přibližovat a rušit labutě v hnízdění.
Jiřinka poprosila manžela, aby nám zastavil na náměstí v Chřibské s tím, že se podíváme ke kostelu sv. Jiří.
Sobota 6. dubna 2024...
V minulém článku jsem slibovala pokračování z Děčína, ale na to dojde později.
Pro příspěvek jsem zvolila aktuálnější téma a tím bylo velice milé setkání s Jiřinkou z N. a jejím manželem. Po krátkém posezení u kávy došlo i na společný výlet do obce Sněžná, kde jsme navštívili arboretum.
Jiřinka je pořád KOČKA!!!
V Děčíně ještě nezačala turistická sezona, zámecké zahrady jsou zavřené. Letos nebude přístupná ani Dlouhá jízda a Růžová zahrada kvůli probíhajících velkým opravám, kdy se vzhled Růžové zahrady má vrátit do úplně původního stavu včetně rozmístění růží.
Více najdete zde:
https://duchjara1.blogspot.com/2024/03/rekonstrukce-ruzove-zahrady-u-zamku-v.html
Vyšlápla jsem si ten pořádný kopec a dorazila k zoolgické zahradě. Jen že tam se nahrnuly asi dvě třídy německých dětí a já jsem toužila po klidu, to abych zklidnila své rozčarování z nevydařeného jednání. Vzdala jsem to a šla lesíkem k zámečku Nebíčko, odkud jsou hezké a uklidňující výhledy na Labe a zámek. Byl tam klid, protože zatím ani Ferraty nejsou v provozu.
13. března 2024
Den, kdy jsem se vydala do Děčína a po telefonické domluvě v Grand Optical mi měli proměřit zrak a případně udělat brýle. Když jsem tam dorazila, a tak mi jiná prodavačka řekla, že o ničem neví a že mě nevezme, že má plno ( nikoho jsem tam neviděla) a že se musím objednat a to bude nejdříve za měsíc. Tak jsem znechucena bloudila obchodním centrem a občas tam nakoukla a pořád tam nikdo nebyl. Spíš mám pocit, že se paní nebo slečně prodavačce do měření nechtělo, zvláště když nabízejí slevy v procentech podle toho., kolik je vám let a přes 70% by už asi pro ně bylo moc ztrátové, proto asi ta výmluva.?
No nevadí. když už jsem tu tak si udělám malý výletík, než se budu muset vracet domů. Vydala jsem se tedy nejdříve na prohlídku výstavy moderního umění a pak pokračovala dál...Cestou k Obchodnímu centru Pivovar jsem přecházela Jílovský potok
8. března 2024
Po delším čase jsem si vyrazila na samostaný výlet a to do sousedního Šluknova.
V plánu jsem měla návštěvu a prohlídku zámku i když jsem tam už byla několikrát a pokud to stihnu, tak se podívám na opravenou Křížovou cestu v Království. Vlak k nám odtud jezdí každé dvě hodiny a autobus po hodině a tak jsem doufala, že se stačím brzy vrátit domů.
21. února 2024...
...slunečné odpoledne. Postarala jsem se o manžela a připravila vše co potřebuje a mohla jsem na dvě až tři hodiny vyrazit ven na procházku.
Neděle ráno a při pohledu z okna mě zaujala mlha a žlutě zbarvená obloha. Rychle jsem se šla obléknout a vyrazila nahoru do luk. Jen že to už ta barevnost zmizela, ale přesto jsem si focení krajiny v mlze docela užívala.
Když se konečně ukáže sluníčko, je to pro mě jako svátek. Pozoruji oblohu z oken bytu a těším se, až budu moci vyrazit na procházku do přírody.
Takový pohled z okna na modrou oblohu láká k procházce i když se na druhé straně honí černé mraky.
Přešla jsem přes hranice do obce Seifhennersdorf.
Šli jsme tuto trasu s manželem před dvěma roky, ale v létě a už jsem přesnou cestu zapomněla a tak jsem se vydala po modré turistické značce, později pokračovala po žluté až do Rumburku.
Po návštěvě výstavy jsem se vydala na autobus.
Jenže ten už odjížděl a tak jsem zavolala manželovi, zda něco nutně nepotřebuje a místo půlhodinového čekání, jsem se rozhodla jít domů pěšky. To už jsem psala v předchozím příspěvku. Cestou od knihovny jsem míjela tento bezejmenný rybník.
Pátek 2. února 2024
a já jsem se konečně rozhodla vydat do knihovny v sousedním Varnsdorfu, podívat se na výstavu fotografií ze soutěže FOTOROK 2024. O výstavě se zmiňuji na mém druhém blogu zde: https://duchjara1.blogspot.com/2024/02/fotorok-2024.html. Díky manželovu stabilizovanému zdravotnímu stavu, se již můžu vzdálit z domova na delší dobu než jen na dvě hodiny a samozřejmě jsem toho využila a vzdálila se na téměř čtyři a půl hodiny, protože jsem se z Varnsdorfu domů rozhodla (samozřejmě po telefonické domluvě s manželem zda něco nutně nepotřebuje), vyrazit do Rumburku pěšky, abych také nachodila svoje kilometry do plánované měsíční "stovky".
Do Varnsdorfu jsem jela autobusem a vystoupila na náměstí E. Beneše.
Neděle 28. ledna 2024.
Příjemný slunečný den i když trochu chladný. Manžel je sice stále nemocný, ale už si mnohé obstará sám a tak mám možnost vyrazit i na delší procházky. Na tuto procházku mě doslova poslal, protože si všiml, jak vyhlížím z oken bytu sluníčko a vycítil, jak moc toužím jít ven, abych si také mohla splnit svůj měsíční cíl - tedy nachodit svých 100 km.Sice jsem chodila celý měsíc na krátké procházky většinou i bez focení, ale s omezením na krátký čas - tedy v intervalu dvou hodin...I tak se toho dá nachodit docela dost. S radostí jsem tedy poslechla a vyrazila na delší odpolední procházku až na Dymník. Bylo hezké jít a nebýt omezená časem dvou hodin...Jen jsem vyrazila až v půl druhé a ono se ještě brzy stmívá, tak jsem musela být do tmy zpátky doma.
Socha "Nepokořený" v parku Rumburské vzpoury.
Velice ráda se dnes připojuji k Helenčině výzvě a vyberu z každého měsíce to, co stojí za připomenutí a jaký byl náš uplynulý rok.
Nebylo vždy vše jako ze žurnálu, ale takové už to je...
Leden
16. ledna 2024
V okolí našeho města je docela dost hezkých míst. Jedním takovým hezkým místem je lávka přes Mandavu u Základní školy U Nemocnice.
Jak se dostanu ven, snažím se využít každou chvíli. Šla jsem ke kontejneru s elektroodpadem, který je až ve městě nebo ve sběrném dvoře. Cestu domů jsem si zpestřila procházkou městem a okolím. Své dvě hodiny volna jsem využila na fotografování.
Domky jsou takto zajímavě postavené proto, že tu žili a pracovali tkalci Trochu jsem se podívala do roku 2023, abych zavzpomínala, kam jsme cestovali a co nového jsme viděli. V aplikaci Relive si také sleduji počty nachozených kilometrů během měsíce a pak součet za celý rok. Nejvíce kilometrů samozřejmě nachodím po okolí města. Mám svůj cíl... nachodit pěšky měsíčně sto a více kilometrů. Záleží hlavně na počasí, ale také na mém momentálním zdravotním stavu. Přece jen už nejsem žádná juniorka a po té sedmdesátce přece nohy dříve bolí, ale udržovat si fyzickou kondici pomocí chůze, je potřeba.
Moje první delší výletní cesta byla 5. února 2023 do Starých Křečan.
Tento víkend od 5. do 7. ledna opět jako každoročně pořádala Česká ornitologická společnost, sčítání ptáků na krmítkách i mimo ně. Této akce se účastním již několikátý ročník a nevynechala jsem ho ani letos. Ptáčků jsem napočítala hodně. Přilétají ke krmítkům celkem pravidelně a fotit je můžu hlavně na stromech před okny, kde jsou v sousedních zahradách borovice, starý dub, několik smrků pichlavých, za nimi jsou dva modříny, dole keře různých bobulovin a lísek, také je tu dostatek trávníků a neopadavé živé ploty. Tak že u nás o ptačí návštěvníky nouzi nemáme.
Krmítka mám na oknech dvě a stále je tam plno. Doplňuji slunečnici, přisypávám zbylá semínka směsi od andulek, také přidávám oříšky, které se prodávají od firmy Veselle Laga určené přímo pro venkovní ptactvo, do misky dávám ovoce a denně ráno dávám vlažnou vodu do pítka i když mrzne. Jen ji teď musím během dne častěji měnit, aby nezamrzla.
Pravidelnými návštěvníky jsou dvě sýkory parukářky. Jsou to takové moje dvě královničky a vždy se na ně těším.
