Saské Švýcarsko - Švédské díry

....aneb schody, schody, schody a zase schody.

 Po krátkém odpočinku v městečku Rathen jsme se vydali zpět nahoru k parkovišti, kde na nás čekal autobus. Ani ve snu jsem si nemyslela, že se letos podruhé  vydám na tak  náročný výstup s obrovským a nekonečným množstvím schodů. 

     Zatím jsme šli po docela příjemné cestě  s mírným převýšením k jezírku Amselsee.        (Kosí jezero)

Lodičky už odpočívají...Možná, že ještě vyplouvají o víkendech a při hezkém počasí.

Omlouvám se za přepal na fotce, ale světelné podmínky tu nebyly zrovna příznivé...

Skalní útvar Lokomotiva

Cesta podél jezírka... to se to ještě šlo....

Ale tady už to začalo...schody, schody a zase schody.....

Stoupáme...

Došli jsme do skal, které se nazývají Švédské díry. 

Jsou to úzké průchody ve skalách, které vedou do horní části Saského Švýcarska. 

Nic příjemného pro klaustrofobiky. Tmavé,  úzké cesty a průchody mezi skalami a spousta schodů. Není kam uhnout a nelze se vrátit. 

Vadí mi davy lidí, ale stísněné prostory v přírodě mi nevadí.

Krista se tu směje, ale já "čekám až mě doběhnou plíce", 

které jsem nechala někde dole, v polovině cesty.

Miluška udělala dobře, že si vzala hůlky.Krátké vydýchání...

Jitka fotí...a při tom odpočívá.

Tady už to vypadalo, že jsme nahoře...ale nebyli...

Tady už vidím dvě opice ...

...a šlapali jsme dál a výš...nevím zda je to přírodní mlha nebo  jsme to nafuněli my.

Vypadalo to, že nahoře je mlha.

Došli jsme na vyhlídku. Tak to je opravdu odměna za tu námahu.

Vyhlídka na stolovou horu Lilienstein a pod námi - propast. 

Došli jsme k parkovišti. 

Tady už na nás u autobusu čekala skupinka z našeho zájezdu, 

která tuto náročnou trasu nešla a zůstala na vyhlídkách a u Bastei.

Vím, že je tato část spíše o schodech a příspěvek méně zajímavý, 

ale chtěla jsem si uchovat vzpomínku na tento můj letošní druhý, takto náročný výstup. 

Příště už to bude z další zastávky a tou bylo městečko a hrad Hohnstein.