Kostel svatého Martina v Markvarticích je barokní sakrální stavbou stojící na návrší na pomezí severní části Markvartic a Veselého. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Již ve 14. století je poprvé připomínán v Markvarticích kostel, avšak jakou měl velikost a původní vzhled, není známé. Dnešní barokní kostel byl vystavěn v letech 1701-1703 podle návrhu P. Versy a v roce 1704 byl vysvěcen největším donátorem stavby, salcburským arcibuskupem Janem Ernstem Thun - Hohensteinem. Zařízení kostela bylo po roce 1960 odvezeno do okolí Nitry bez udání přesnější lokace. Zbytek zařízení byl zničen. V následujících letech došlo k úplné devastaci objektu. Chátrání kostela pokračovalo zřícením střechy a stropu lodi, následovala kruchta, která obepínala loď ze tří stran. Místní představitelé komunistického režimu se několikrát pokusili o demolici kostela. O jeho odstřelu se už uvažovalo v roce 1968, kdy manžel sloužil jako voják ženijní jednotky ve Varnsdorfu a měli v rámci vojenského cvičení kostel odstřelit a odklidit jeho ruiny. Odstřelu však zabránil srpnový vpád vojsk armád Varšavské smlouvy a armáda měla jiné povinnosti. Naposledy měl být kostel zbourán v roce 1989. V realizaci vydaného demoličního výměru zabránila sametová revoluce. Stavba zůstala bez střechy, pouze s obvodovými zdmi. K její opravě bylo přikročeno až v roce 2003. Postupně byly zpevňovány zdi a bylo obnoveno zastřešení. Věž byla zastřešena v roce 2006 a poté i vlastní kostel. Opravy stály téměř 21 milionů korun. O finanční náklady se podělily Ministerstvo kultury České republiky, obec Markvartice, dále moravské a české farnosti, Česko-německý fond budoucnosti a německá biskupství a arcibiskupství. K znovuvybudování kostela přispěli četní dobrovolníci. V roce 2017 byla rekonstrukce kostela dokončena a 23. září 2017 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen salcburským emeritním arcibiskupem Mons. Aloisem Kothgasserem. Mše se zúčastnil litoměřický biskup Jan Baxant, generální vikář litoměřické diecéze Martin Davídek a další čeští a němečtí kněží.
Již ve 14. století je poprvé připomínán v Markvarticích kostel, avšak jakou měl velikost a původní vzhled, není známé. Dnešní barokní kostel byl vystavěn v letech 1701-1703 podle návrhu P. Versy a v roce 1704 byl vysvěcen největším donátorem stavby, salcburským arcibuskupem Janem Ernstem Thun - Hohensteinem. Zařízení kostela bylo po roce 1960 odvezeno do okolí Nitry bez udání přesnější lokace. Zbytek zařízení byl zničen. V následujících letech došlo k úplné devastaci objektu. Chátrání kostela pokračovalo zřícením střechy a stropu lodi, následovala kruchta, která obepínala loď ze tří stran. Místní představitelé komunistického režimu se několikrát pokusili o demolici kostela. O jeho odstřelu se už uvažovalo v roce 1968, kdy manžel sloužil jako voják ženijní jednotky ve Varnsdorfu a měli v rámci vojenského cvičení kostel odstřelit a odklidit jeho ruiny. Odstřelu však zabránil srpnový vpád vojsk armád Varšavské smlouvy a armáda měla jiné povinnosti. Naposledy měl být kostel zbourán v roce 1989. V realizaci vydaného demoličního výměru zabránila sametová revoluce. Stavba zůstala bez střechy, pouze s obvodovými zdmi. K její opravě bylo přikročeno až v roce 2003. Postupně byly zpevňovány zdi a bylo obnoveno zastřešení. Věž byla zastřešena v roce 2006 a poté i vlastní kostel. Opravy stály téměř 21 milionů korun. O finanční náklady se podělily Ministerstvo kultury České republiky, obec Markvartice, dále moravské a české farnosti, Česko-německý fond budoucnosti a německá biskupství a arcibiskupství. K znovuvybudování kostela přispěli četní dobrovolníci. V roce 2017 byla rekonstrukce kostela dokončena a 23. září 2017 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen salcburským emeritním arcibiskupem Mons. Aloisem Kothgasserem. Mše se zúčastnil litoměřický biskup Jan Baxant, generální vikář litoměřické diecéze Martin Davídek a další čeští a němečtí kněží.
Takto vypadal kostel, než se začalo s jeho opravou. Dokonce se už měl od šedesátých let zbourat. Bylo už vydáno rozhodnutí, které bylo nakonec zrušeno.
Tady je již kaple Svatého Kříže znovu postavená
Krásně je upravené i okolí kostela.
Kamarádka Jitka byla domluvená s kastelánem, že nás pustí dovnitř, ale bohužel měl v jiné obci nějaké povinnosti, tak se nám omluvil. Tak snad to vyjde někdy jindy...
Polední zvony...
Loučíme se s tímto krásně obnoveným kostelem sv. Martina s pokorou a úctou ke všem, kdo se postarali o jeho obnovu.
Všem patří upřímný a obrovský dík.
Jaruško, tak to zírám, paradoxně vpád 5 armád v r.1968 a pak revoluce v 1989 pomohly zachovat tento kostel, já ho pamatuji jako ruinu, když jsem okolo jezdila z Bnš na kole třeba do Srbské Kamenice a pod. - nyní je to krásná sakrální stavba. Ale takových s podobným osudem je v pohraničí tolik - jen ještě neměly to štěstí na opravu - na Děčínsku i Českolipsku, však víš. Měli by za tohle chování některé ty tehdejší činovníky zavřít!
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Máš pravdu Jiřinko. Jen kostely v Brtníkách a v Huntířově u Děčína to štěstí neměly a ty byly zbourány. Děkuji za komentář a přeji Ti krásné jarní dny.
VymazatZajímavé osudy má tento kostel, několikrát unikl zkáze, ale v tom je to velmi podobné našemu Slezskoostravskému hradu, i na něj bylo vydáno demoliční nařízení, ale stojí. Jen "nechápu" ten odvoz zařízení do okolí Nitry, to až na Slovensko? Je to krásně obnoveno a kaple Sv. Kříže vlastně nově postavená... V našem okolí bylo zbouráno několik zámků, např. v Orlové, zámek Ráj a velký kostel sv. Jindřicha v Karviné, ale tady se na tom podepsaly důlní škody.
OdpovědětVymazatPřeji příjemný nový týden.
Ano, je dobře, že je kostel opravený. Bohužel mnoho kostelů v našem kraji a vlastně v celém pohraničí zmizelo. Například v Huntířově, Brtníkách a na Mostecku byly zbourány kostely i celé obce také kvůli těžbě...
VymazatJáro, děkuji! Opravdu silný příběh. Ráda bych se tam jednou podívala, o to víc, když teď díky tobě znám historii.
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Děkuji Helenko. Přeji ti krásný den.
VymazatTak to je chvályhodný počin,až skoro neuvěřitelný.Podobně zchátralých kostelů vídám a pochybuji,že se najdou peníze na jejich opravu.Hodně mě to vždy mrzí.
OdpovědětVymazatJaru,hezký den
Já si pamatuji ty ruiny, když jsem jezdila do Děčína na SEŠ. Kostel je totiž dominantou Markvartic a slouží vlastně i pro obec Veselé pod Rabštejnem. Teď je to opravdu krásný kostel a snad se někdy příště dostaneme i dovnitř, jak bylo původně dohodnuto. Máme tam domluvenou návštěvu více kostelů v několika obcích v okolí České Kamenice. Třeba nám to vyjde. Měj se hezky.
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatÚžasné znovuzrození!!! Kostela okolí je nádherné.
Bravo jeho zachráncům!!!
Máš pravdu. Také jsem byla opravdu mile překvapená, jak krásně kostel opravili a vrátili mu původní lesk i uvnitř. Děkuji za komentář a přeji Ti krásné dny.
VymazatTak tady byl odveden pořádný kus práce!!! Smekám!! Hezké snímky, hezký výlet. Přeji pěkný den.
OdpovědětVymazatTéž smekám a děkuji. Měj se moc hezky.
VymazatAhoj Jaru,
OdpovědětVymazatkrásně zrekonstruovaná stavba i okolí. Když je vůle, lze vše. Jaru, přeji ti pěkné dny...♥
Máš pravdu. Děkuji za komentář a přeji Ti krásné dny.
VymazatTo je k neuvěření, že se může něco takového přihodit. Vlastně katastrofy pro zemi zachránily kostel a ten vstal z popela. Všechna čest všem, kteří se podíleli na obnově. Zajímavý výlet jste měli. Zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatAno. Ač nejsem skalní věřící, tak Bůh chtěl, aby kostel zůstal a dobří lidé se postarali o jeho obnovu. Děkuji za komentář a přeji Ti krásné dny
VymazatTak to tedy všechna čest této rekonstrukci. Je to krásný objekt. Kéž by se takové rekonstrukce podařily i na jiných místech.
OdpovědětVymazatHezké dny, Járo !
Hanka
Hani máš pravdu. Spousta kostelů zmizela úplně a je to škoda. Děkuji za komentář a přeji Ti krásné dny.
VymazatZajímavý příběh, Jaruško. Pěkné dny přeji 🌞
OdpovědětVymazatDěkuji. Měj se moc hezky.
VymazatJaruško díky za výborné povídáni a fotky jako vždy supééér ♥
OdpovědětVymazatDanuško moc děkuji. Přeji ti krásné dny.
VymazatJaruško moc děkuji za hezké povídáni a krásné fotečky zdravím
OdpovědětVymazat