Zřícenina hrádku Hřídelík

 15. září 2026.

     Po dlouhé době jsem se odvážila jet na výlet s tím, že manžela budu pravidelně informovat a kontrolovat, zda je v pořádku. Také on už viděl, že potřebuji po náročných dnech trochu "vypnout" a sám mi doporučil, že teď, když je mu trochu lépe, tak ať vyrazím s přáteli na nějaký výlet. 

     Domluva byla celkem rychlá a s Jitkou a Maruškou jsme vyrazily směr Blíževedly u České Lípy na zříceninu hrádku Hřídelík. Je tam sice známější zřícenina hradu Ronov, ale k němu je velice náročný výstup, podobný jako je na zříceninu hradu Ralsko. 

    O zřícenině hrádku Hřídelík jsem vůbec neměla ani tušení a tak jsem byla ráda, že poznám zajímavé místo.

Trochu historie:

     Skalní hrad Hřídelík stával na jižním okraji obce Blíževedly. Poprvé se připomíná 

 v r. 1292 jako majetek pražského biskupství. V tomto roce byly Blíževedly povýšeny králem Václavem II. na městečko. Ke správě této oblasti byl určen purkrabí, který bydlel na hradě Hřídelíku, doloženém poprvé v r. 1334 za biskupa Jana IV. z Dražic a tehdy byl jeho purkrabím Martin z Hřídelíka...

      Hrad stál na pískovcovém skalním sloupu, podle něhož obdržel i jméno Hřídelík. O tom, že byl Hřídelík centrem tehdejšího biskupského statku, svědčí i soupisy papežských desátků z let 1352–1369, kdy se dokonce ztotožňuje s městečkem Blíževedly. Brzy však svůj význam jako správní a hospodářské centrum ztratil. V r. 1375 koupil totiž pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi od Hanuše z Dubé hrad a panství Hrádek u Úštěku a vytvořil tak souvislý pás arcibiskupského majetku od Roudnice nad Labem přes panství Hrádek až k Hřídelíku a Blíževedlům. Procházela tudy i důležitá cesta na sever do Lužice. Novým správním centrem celého tohoto území se stal modernější, větší a v centru území ležící hrad Hřídelík. Od té doby hrad pomalu upadal a poslední zmínka o něm je z r. 1395, kdy se měl stát sídlem dominikánského kláštera, zatímco do této doby byl používán jako vězení pro kněze odsouzené církevním soudem pražské arcidiecéze. Za husitských válek byl Hřídelík zřejmě pobořen a mizí z dějin. Jen josefínský katastr a místní jméno Starý hrad dosvědčují, že prý tu stával starý loupežnický hrad, který je nyní zcela zarostlý. Jeho zříceniny však patřily od r. 1647 k biskupskému panství Stvolínky.

      Někdy ve 30. letech 19. století dal postavit litoměřický biskup Augustin Hille ve zříceninách malý letohrádek z cihel, který však nepřečkal polovinu 19. století. Od té doby je Hřídelík trvale opuštěn. Ze zbytků původního zdiva Hřídelíku a vyobrazení F. A. Hebera z r. 1844 je možno si učinit představu o jeho přibližném vzhledu. Byl postaven na malé vyvýšenince mezi dvěma pískovcovým skalami, z nichž na menší skále stála jednoduchá bašta, po níž dnes nezbylo nic. Celý hrad byl obklopen příkopem. Na hlavní skále, „Hřídelíku“, byly postaveny hradby, které jsou dnes zachovány do výše asi půl metru, s výjimkou míst, kde bylo nutno vyplnit rozsedliny skalního útvaru. Tam jsou dodnes zachovány části hradební zdi až do výše 6 m. Na hrad se vstupovalo z předhradí, kde stávaly zřejmě hospodářské budovy a větrný mlýn, připomínaný již v arcibiskupském urbáři z doby okolo r. 1390. Vnitřní příkop, přes nějž vedl padací most, odděloval ještě toto předhradí od vlastního opevnění hradu. Vstupovalo se tam zřejmě jen po dřevěné konstrukci. Nahoře stál čtyřhranný jednopatrový palác obklopený hradbami. Proti němu na druhé straně stával letohrádek, jehož zbytky se rovněž ještě zachovaly..

Na této skále zřejmě původně stál letohrádek

 

Procházeli jsme touto chodbou a svítily si na cestu telefonem...

 

Jako by tu byla schovaná hlava skalního obra, který nás pozoruje...

Místo, kde asi stával letohrádek

Cestou k nádraží mě zaujal tento sklep. Když se z hradů stávaly zříceniny, tak většina obyvatel, kteří žili v okolí, hrad postupně rozbírali a kameny  dál používali pro stavbu vlastního obydlí, sklepů nebo chlévů. 

Na vrcholu kopce naproti nádraží je další zřícenina hradu  - Ronov. 

Výstup nahoru je dost náročný.

 Jsem ráda, že jsem se mohla po delší době vydat na místa, která neznám a nejsou od nás zase tak daleko...

Zrovna lezu ze sklepení...