Předjaří...

23. února 2022

 Konečně se i u nás udělalo  docela hezky a tak jsem hned po obědě vyrazila na procházku. Už mi to toulání moc chybělo.

Tady myslím na Jiřinku. Tuto cestu mnohokrát prošla, 

když ještě  bydlela v našem městě a tudy chodila do práce.

Mám ráda krásné stromy a tento vždy obdivuji.

Rybník Tůň

Chtěla jsem jít až k přítoku do lesa, ale nedalo se tam projít. Bylo tam moc bláta.

Foukal vítr a na hladině se tvořily vlny

Jeden pohled z hráze a šla jsem k vedlejšímu rybniku  Racku.

Rybník Racek. Vzadu je jedna labuť. Loni tu byl pár.

Je možné, že tady na další labuť čeká a pak zase poletí dál.

Přesto, že na břehu seděli dva rybáři, tak labuť se zdržovala vzadu. 

Loni připluly žebrat něco k snědku.

Vítr tvořil na rybníku vlny a na obloze zajímavé útvary z mraků.

Sněženky u přítoku z lesa...

Pod Dymníkem se začala tvořil mlha.

Rybník U Natury

Jakmile rybník ozářilo sluníčko, tak hned vypadal veseleji.

Sluníčko schovalo a zase bylo všechno tmavé...

Část lesního mokřadu. Slyšela jsem traktor. 

Na druhé straně asi pokračovali v těžbě dřeva. 

Les, kam jsme chodívali na houby, už není. Zbylo jen pár stromů. 

Tady kůrovec nebyl. Tady se těží zdravé stromy.

Pohled na část Rumburku s věží kostela sv. Bartoloměje.

Tento pohled na Lužické hory mě nikdy neomrzí.

Před domem mi kvetou sněženky

 U  sousedního domu vykvetly talovíny zimní.  

Loni jsem  si odebrala semínka a dala na záhon, ale nevzešly.

Přeji vám příjemné dny.