Když přijde "Den blbec"

        Blíží se den Památky zesnulých a tak se vydáváme na hřbitovy, poklidit spadané listí a důstojně upravit hroby svých blízkých se kterými už se setkáváme jen v těchto místech jejich věčného odpočinku. Uklidíme, postojíme, vzpomínáme na společně strávené okamžiky.

        Ač musím být po operaci oka ještě opatrná, vydala jsem se na hřbitov poklidit hroby. Napadaného listí tam bylo hodně a tím, že se nesmím ohýbat , tak jsem vše sbírala v podřepu. Že z takové pozice opravdu bolí nohy jistě mnohé nemusím přesvědčovat. A to mě ještě čekají 4 km domů. Ale co...pustila jsem se  opatrně ve dřepu a bez předklánění, do práce. Poklidila a ozdobila velký dvojhrob rodičů a vydala se stejným způsobem poklidit hrob, kde odpočívají manželovy rodiče a švagrová. Jenže sotva jsem začala s úklidem, asi jsem se o pomník trochu opřela,  pomnik se najednou zakymácel, spadl a porazil další pomník v řadě pod ním. Třicet sedm let starý beton už nápisovou desku neudržel a už to padalo...Vynervovaná a s pláčem jsem šla událost nahlásit na správu hřbitova, aby věděli, co se mi stalo pro případný dotaz vlastníků druhého poškozeného hrobu. Hned po návratu domů jsem začala  opravu obou hrobů řešit. Naštěstí místní kameník mi vyšel vstříc a  dnes, 30. 10.,  už oba hroby opravil. Odpoledne mi telefonoval, že oprava je hotová a tak jsem spěchala hned opravu obou hrobů zaplatit. Jsem ráda, že na Památku zesnulých je vše jak má být. Na druhý hrob jsem koupila novou výzdobu, podobnou té, kterou tam měli, posbírala střepy rozbité svíčky a nahradila je svíčkou novou. 

Někdy prostě přijde "Den blbec"...Jen ty kilometry a úklid v podřepu dnes v nohou opravdu hodně cítím. Hlavně se mi ulevilo, že jsou hroby na den Památky zesnulých, zase v pořádku. 

Zámek Stránov

Rok 2018

Na zámek Stránov jsme se vydali vlakem směrem na Mladou Boleslav a lokálkou ještě dojeli na nádraží  v Krnsku, součást obce Jizerní Vtelno. Zámek je v soukromém vlastnictví rodu Šimonků, veřejnosti přístupný. Více podrobností z historie zámku se dočtete zde:    

https://zamekstranov.cz/historie-zamku/

Nedaleko se také nachází tehdy renovovaný kostel. sv. Václava.

Odtud jsme se vydali pěšky ke Stránovskému viaduktu a k zámku Stránov

Výběr z podzimních cest.

Pro tento příspěvek jsem vybrala fotky (spíš obrázky), z mobilu, které jsem pořídila cestou po kontrole očí v nemocnici,  ale také při jedné krátké odpolední procházce s manželem. Letos jsem si té podzimní krásy moc neužila. Po větru a dešti už listí z mnoha stromů opadalo. Drží se většinou jen na některých druzích dubu, které shazují listí až na jaře, kdy začíná rašit listí nové...

Takový schody do nebe...

...je text z jedné písničky mého mládí a napadl mě, když jsem se ocitla před schoditěm vedoucím  od obchodních řetězců k nádraží a tak  jsem schody vyfotila. Jen tak...aby byla nějaká změna. 

Dnes, před východem slunce.

 

Poštolka na lovu.

 Po týdnu jsem si sedla k počítači, abych si zkontrolovala "banku" a stáhla fotky z fotoaprátu, které jsem pořídila ještě před operací pravého oka. Mám fotek dost, ale kvůli tomu, že si pravé oko při sezení u počítače zalepuji, tak fotky zatím nemůžu probrat. 

Měla jsem tu však připravený výběr fotografií ještě z konce září a tak jej konečně přidávám. 

Pauza

 Vážení a milí přátelé.

         Na nějaký čas se na blogu neobjevim a nebudu ani komentovat vaše příspěvky. Zkoušela jsem to s brýlemi, ale operované oko to nezvládá. Tak že se ozvu, až budu v pořádku. 

       Děkuji za pochopení i zachování přízně.

                               Jára

                                    

Našla jsem v mobilu...

Večerní Telč, Náměstí Zachariáše z Hradce a věž kostela Svatého Ducha

Kytička pro radost.

 Venku je pravé podzimní počasí a tak jsem si natrhala kopretiny a řebříček, k tomu jeden stonek astry vysoké a vytvořila si kytičku pro radost. 

Přeji vám pohodové a příjemné dny. 

Dvořákova stezka

Pokud byste hledali Dvořákovu stezku, můžete se vlakem vydat do Kralup nad Vltavou a jít po červené  turistické značce cestou podél Vltavy do Nelahozevsi. Podél řeky jsou nádherné skalní masívy i tunely vedoucí pod tratí, která vede nad  stezkou  nahoře ve skalách, tak že vás občas z klidu a rozjímání vyruší jedoucí vlak.

Fotografie jsou opět staršího data z roku 2016.

Oybin - rok 2014

Další vzpomínkové fotografie jsou tentokrát z roku 2014, kdy jsem se začala uzdravovat z dlouhé nemoci a konečně mohla vyrazit s rodinou na jeden z prvních výletů. Tím byla zřícenina hradu a kláštera Oybin ( česky Ojvín), nedaleko Žitavy.

První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Mojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě. Ve 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným místem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl  později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře - kaple sv. Václava a chrám celestýnského konventu,   

V roce 1429 odolal útoku husitů.

Rumburk, procházky městem

Tentokrát jsem pro svůj příspěvek vybrala fotografie z našeho města. Okolí města fotím často, ale město samotné moc ne, protože jdu většinou na nákup, ale na procházky do města moc nechodím. Přes město jdu jedině tehdy, když jdu k synovi na návštěvu a to většinou nefotím. Tentokrát jsem udělala výjimku a vzala si foťák s sebou. Pořídila jsem tedy pár fotografií z našeho města, něco fotoaparátem, něco mobilem. Fotly jsou z několika dní.

Park Rumburské vzpoury

Tábor- foto z roku 2016

 Pár dní se na počítač nedostanu. Připravuji se na operaci očí a asi také budu muset nechat po zákroku oči doléčit a tak se na nějaký čas odmlčím. Proto teď vybírám  pár fotografií do vzpomínkových příspěvků na časy, kdy byl manžel ještě zdráv a mohli jsme cestovat společně a plánovaně na vzdálenější místa nebo se rozhodnout ze dne na den podle počasí a ráno vstát, doběhnout na vlak a vyrazit. Na pár dovolených jsme také cestovali auty s rodinou a na ty časy vzpomínám nejraději. Jedna taková rodinná dovolená byla na jihu Čech s výletem do Tábora. 

Podzim

Podzim je tu a listí na stromech už nabírá mnoho odstínů barev a začíná padat.

Staré Křečany

 Pokračování výletu z 28. září. 

Staré Křečany (dříve Starý Ehrenberk,německy Alt Ehrenberg) je obec na západním úpatí Lužických hor v okrese Děčín, ve střední části šluknovského výběžku,  poblíž města Rumburk. Patří k ní části obce Nové Křečany, Panský. Brtníky, Kopec a Valdek, ležící na západním konci hranici Národníjho parku České Švýcarsko. Ve všech částech žije celkem přibližně 1 200 obyvatel. V místní části Panský se nachází prameny Mandavy. Obec má vlastní základní a mateřskou školu, poštu, obecní knihovnu, několik obchodů i sbor dobrovolných hasičů.

První písemná zmínka pochází z roku 1485. Do konce druhé světové války zde žilo převážně německé obyvatelstvo, které bylo po roce 1945 vysídleno. Starými a Novými Křečanami vedla v ranném věku  tzv. solná stezka, což byla obchodní trasa se solí od Baltu na jih. V tomto období patřilo území pánům z rodu Berků. S jedním z nich uzavřel Karel IV. smlouvu, že toto území nebude nikdy prodáno Míšeňskému království. Staré Křečany byly v roce 1633 zpustošeny Švédy a Sasy. Nová obec vznikla v roce 1686. Původně se zde obyvatelstvo živilo podomáckou výrobou užitkových a okrasných předmětů ze dřeva a lýka. V obci je několik chalup ze 17.–18. století stavěných jako domy hrázděné s bedněním, které jsou dnes chráněné památkovým úřadem. Do roku 1946 nesla obec název Starý Ehrenberk.

Do správního území obce zasahuje chráněná krajinná oblast Labské pískovce.  Severozápadně od vesnice se nachází vrch Vlčice a na jeho severním úbočí stejnojmenná přírodní památka.