Staré Křečany

 Pokračování výletu z 28. září. 

Staré Křečany (dříve Starý Ehrenberk,německy Alt Ehrenberg) je obec na západním úpatí Lužických hor v okrese Děčín, ve střední části šluknovského výběžku,  poblíž města Rumburk. Patří k ní části obce Nové Křečany, Panský. Brtníky, Kopec a Valdek, ležící na západním konci hranici Národníjho parku České Švýcarsko. Ve všech částech žije celkem přibližně 1 200 obyvatel. V místní části Panský se nachází prameny Mandavy. Obec má vlastní základní a mateřskou školu, poštu, obecní knihovnu, několik obchodů i sbor dobrovolných hasičů.

První písemná zmínka pochází z roku 1485. Do konce druhé světové války zde žilo převážně německé obyvatelstvo, které bylo po roce 1945 vysídleno. Starými a Novými Křečanami vedla v ranném věku  tzv. solná stezka, což byla obchodní trasa se solí od Baltu na jih. V tomto období patřilo území pánům z rodu Berků. S jedním z nich uzavřel Karel IV. smlouvu, že toto území nebude nikdy prodáno Míšeňskému království. Staré Křečany byly v roce 1633 zpustošeny Švédy a Sasy. Nová obec vznikla v roce 1686. Původně se zde obyvatelstvo živilo podomáckou výrobou užitkových a okrasných předmětů ze dřeva a lýka. V obci je několik chalup ze 17.–18. století stavěných jako domy hrázděné s bedněním, které jsou dnes chráněné památkovým úřadem. Do roku 1946 nesla obec název Starý Ehrenberk.

Do správního území obce zasahuje chráněná krajinná oblast Labské pískovce.  Severozápadně od vesnice se nachází vrch Vlčice a na jeho severním úbočí stejnojmenná přírodní památka.

Další slepýš, kterého jsme potkali

Vrbový tunel s bránou u odpočívky ve Starých Křečanech. Moc krásné místo, příjemné, čisté, upravené...

Sv. Jan Nepomucký

My jsme se vydali k této nádherné chaloupce, kde jsou v zahradě úžasné miniatury.

Naproti přes ulici jsou v další zahradě také miniatury.

Obdivovali jsme miniaturu rozhledny na Vlčí hoře v původním povedení ještě před požárem a další domečky.

Jak jsme to tak obdivovali, přišla paní té krásné chaloupky a pozvala nás do zahrady s tím,  že poskytují  i občerstvení.  

 

Miniatury pohledem z posezení u domečku majitelů.

Dovídáme se, že miniatury vytvořil jejich děda a majitelé je stále udržují.

Unavená Bella. Já, která se bojím psů, jsem si tady Bellu hned získala.  

Chvíli jsem si s ní hrála a házela jí míček. Dělala, že odpočívá, ale po chvíli znovu přiběhla a strkala mi míček zase do ruky, abych si s ní hrála dál...

Po krátkém posezení jsme zaplatili, poděkovali za pozvání a pokračovali na autobus.

Byl to moc hezký výlet a ta tečka nakonec byla úplně nejlepší.

Den strávený s přáteli byl super a ještě jsem poznala milé 

a příjemné obyvatele této úžasné chaloupky.