Brzy ráno...

 Od Velikonoc jsem se doma léčila z nachlazení,  které jsem si "uhnala" na výletech do České Kamenice a později ještě do Tiských stěn. Konečně se mi ulevilo a já už jsem toužila vyrazit do přírody na procházku. Vstala jsem krátce po páté hodině a kolem půl šesté vyrazila ven. Ještě bylo šero, ale obloha na východě se barvila do oranžové barvy. Jen že než jsem došla do luk,. začala se zatahovat docela. Přesto jsem to nevzdala a v procházce pokračovala a také fotila. 

Moji pozornost přilákaly orosené květy stromů.

Pohled na Lužické hory před východem slunce. To vycházelo do mraků a tak jsem na něj nechtěla čekat a pokračovala jsem kolem lesa dál, k rybníkům. 

Pohled z druhé strany lesa na Dymník a Vlčí horu. Krajinu halí  mrazivý opar.

Na louce se pásli dva velcí srnci. Původně jsem si myslela, že se jedná o mladé jeleny, 

ale uvědomila jsem si, že ti v tuto dobu shazují paroží.

Nejsem ranní ptáče sama. Na břehu u Racku už seděl rybář 

a to ještě nebylo ani sedm hodin.

Rybník Racek s ranním oparem

Tady jsem vyplašila strnada obecného. 

Tak zblízka jsem ho viděla poprvé. Mrzelo mě, že nemám nasazený velký objektiv.

Tady se objevil kapr, ale rybář sedí o kus dál...

První letošní pavučina

Rybník Tůň

Vlčí hora. 

Vrátila jsem se k Racku, jestli ještě neuvidím strnada. Chvíli jsem čekala, ale byla mi zima, tak jsem se vydala k domovu.

Vlak   před půl osmou jel od Šluknova

Tentokrát jsem  se vracela po Šluknovské ulici. Jsou tu krásné chaloupky, 

ale je tu dost velký provoz a tak tudy moc často nechodím.