Za východem slunce

 18. leden 2026

       Mrazivé ráno, ale já jsem si vyrazila na procházku do luk, abych nafotila východ slunce. Po několika teplejších dnech dost sněhu roztálo a krajina je zase jiná...

 

Většina sněhu roztála, ale určitě  ještě napadne. 

Vždyť nás čekají ještě dvě třetiny astronomické zimy.

Ráno je v přírodě pro mne nejkrásnější část dne v každém ročním období.

Přítok z vodárny, který nezamrzá

V dobách, kdy tu bývala nastavena vyšší hladina, tak rybníček zamrzal

 a chodili jsme sem v zimě s dětmi bruslit. Teď je hladina nízká a voda protéká, proto rybníček nezamrzá.

Na podzim byly ořezány všechny menší náletové  dřeviny  kolem, tak že se asi připravuje revitalizace.

Zůstaly tu jen tyto vzrostlé stromy

Vydala jsem se dál do luk andulkám pro vrbové větvičky,

 které rády ozobávají. 

Na větvích břízy je vidět, zesilující vítr.

Ranní světlo bývá na focení zajímavé.

Před východem slunce

Ranní pohled k Dymníku

Probouzející se nedělní město a v pozadí Lužické hory.

Uprostřed se nad střechou stodoly ukázal Ještěd.

Rozhledna na Dymníku přiblížená  objektivem 300 mm

Vlčí hora

Sluníčko se konečně ukázalo. 

Chodila jsem po louce a hledala to nejlepší místo pro záběry.

To je ta moje oblíbená krajina, stále tak stejná a pokaždé jiná. Krajina okolí města, kterou mám ráda a kam ráda chodím...i když většinou jen na krátké,

hodinové procházky.