FOTOGRAFIE

FOTOGRAFIE

13 března 2021

Strážný vrch, Nový rybník

 10. března 2021

 Na další procházku jsem se vydala na druhou stranu města, tedy na Strážný vrch, kde je pravoslavný kostelík. Odtud kolem bývalého Pivovarského rybníka jsem pokračovala pod letištěm k Havířské ulici a k Zámečku a pak podél lesa a dolů Ječnou ulicí domů. 

 
Trať na Jiříkov. V současné době se využívá jen občas. Po zrušení veškerých průmyslových podniků v Jiříkově se osobní doprava zrušila. Trať je zachována pouze pro výjimečné potřeby. Například v době, kdy se opravovaly tunely mezi Děčínem a Dolním Žlebem, tak se tudy posílaly nákladní vlaky do Německa.

Na jednom z domů je městský znak. 
Jen pozadí znaku je tu zelené a má být červené.
Vlčí hora

Purkyňovou ulicí jsem šla nahoru k pravoslavnému kostelíku
 Stětí sv. Jana Křtitele.
 Chrám Stětí sv. Jana Křtitele byl vybudován z původní poutní kaple  v 18. století. Roku 1787 byla přestavěn na větrný mlýn, který byl později zrušen a objekt byl využíván jako výletní hospoda. Roku 1829 byla severně od kostelíka vybudovaná Křížová cesta. Po válce objekt sloužil jako vojenská hláska pohraniční stráže. V polovině padesátých let minulého století se dokonce uvažovalo o demolici objektu pro jeho zchátralý stav. Roku 1959 byl kostelík opraven a je využíván pro potřeby Pravoslavné církve dodnes.
V posledních letech mě zarazilo toto pohřební místo. Uprostřed odpočívá Archimandrita Andrej Kolomacký,
 který se zasloužil o záchranu a výzdobu zdejšího Pravoslavného chrámu
 a přibyly tu ještě další tři hroby.
Vzadu odpočívá syn  současného prot. Antonije Drdy - Jan Drda. 

Do středu Křížové cesty bylo v roce 1908  od budovy gymnasia
 přestěhováno sousoší Ukřižování od sochaře a kameníka
Josefa Salma z Nových Křečan. 





Více než poutní místo mi  to tu v současné době připomíná spíše ovčí farmu.
Hromady sena, boudy, ohradníky...ovce. 

Nefotila jsem tentokrát všechna zastavení. 
Myslím, že někde na blogu určitě jsou. Pokračovala jsem tedy dál.
V pozadí Lužické hory a část Jizerských hor. Před nimi Hrádek ve Varnsdorfu.
Lužické hory. Výhledy zrovna nebyly ideální.
Dole Nový rybník  dříve Pivovarský.
 Tady se v zimě sekal led pro Rumburský pivovar. 
V létě se sem chodilo dost lidí koupat.  Teď je rybník soukromý a oplocený.
Ještě ohlédnutí...

Severní část města. Továrna vlevo je bývalá Desta. 
V současné době objekt vlastní Vietnamci a provozují tam vrakoviště.

Na chvíli jsem si vzala velký objektiv, pro přiblížení některých míst.
Škoda že nebyla ideální dohlednost. Tady je Hrádek ve Varnsdorfu
Rozhledna na Luži
V dálce se rýsoval Ještěd
V pozadí vpravo Jedlová
Bismarkova věž v Neugersdorfu ( Bismark Turm)

V ohradě se páslo asi šest koní. Lidé je s tu krmili jablky.
Jinak spásali starou trávu a byli špinaví. Připadali mi dost zanedbaní.









Jezírko v louce




Odtok z Pivovarského rybníka. 



Vydrápala jsem se po srázu nahoru k oplocení a dírami v plotě jsem nafotila rybník.
 Mívám tu stísněný pocit. Před lety tu totiž byla brutálně zavražděna dcera mé bývalé kolegyně. Její duch jako by tu stále byl.
Tak že pár fotek a rychle pryč odsud. Naštěstí po cestě chodilo docela dost lidí. Jinak bych sem ani nešla.





Mnohdy jsem pro pořízení fotky musela čekat, až se obzor "vylidní".



Pes jedné paní mi donesl klacek...

Letiště






Trať na Jiříkov. Pravidelné spoje tu nejezdí, přesto je trať udržovaná.
Směr Jiříkov
Směr Rumburk



Křížek v Havířské ulici

V Severní ulici (tady  spíše polní cestě ), jsem míjela ohradu s ovečkami




Josefskou ulicí jsem pokračovala k Zámečku
Zámeček

Tady býval původní vchod do restaurace. Na nich jsme vyfocení,
 když jsme tu před padesáti lety slavili svatbu. Ten druhý vchod tu tehdy nebyl.

Na této skalce jsme sedávali s kamarády. Tehdy mi připadala nějaká vyšší a větší.
Jsou to místa mého mládí...
Pohledy z ulice K vysílači ( Od Zámečku na Valdek či Hartu)
Staví se tu hodně nových domů na polích, kde se dříve pěstovalo obilí, brambory, len nebo směsi ovsa s peluškou na které jsme jako děti chodily.
Byla to náhrada hrášku, ale nám to nevadilo a docela nám chutnala
 i když je oproti hrášku trošku nahořklá.







Luňák červený na lovu.
Moje odpolední vycházka skončila. 
Pořídila jsem hodně fotografií a také jsem jich hodně dala do článku.
 Chtěla jsem se podělit s blogerkami, které mají na Rumburk mnoho vzpomínek, tak jsem jim chtěla připomenout  místa, která možná ještě pamatují z doby, kdy tu  bydlely.

21 komentářů:

  1. Jsem ráda za pěknou reportáž,poněvadž tenhle kraj zatím neznám,neměla jsem příležitost,snad někdy.....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Evi moc děkuji za komentář. Ono je to teď všechno takové hnědé, ale až se louky zazelenají, bude to hned veselejší.

      Smazat
  2. Járo, já jsem naopak ta, která tam bydlela a jsem místy v šoku, z tvé reportáže jsem ,,vyčetla,, že DESTA neexistuje? a o letišti jsem neměla tušení. Výhledy na kopce okolo znám, o to nic, ale ty rybníčky bych neuměla pojmenovat, trať vypadá, že budou vyměňovat koleje.Je tam docela hodně nových domů, což je asi dobře, ale místy mám pocit, že je to pořád takové neuspořádané.Zkrátka pohraničí, a to nejen ve výběžku, ale i na Bruntálsku, na Frýdlantsku i na Broumovsku.Jestli je to nízkými výdělky lidí, nebo nezájmem o zvelebení vlastního bydlení? Obdivuji tě, Járo, jak dokážeš den co den vyšlápnout téměř za každého počasí na delší tůru.Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko Desta byla zničená privatizací, kdy ministr Grégr prodal výrobu vysozdvižných vozíků do Číny a tím pádem Desta byla zrušena a lidi přišli o práci. Stejně tak dopadly Bytexy, Rybena, Rukov, v Jiříkově Lustry. Jawa, Pianovka. Všechno tady prodali a zrušili. Platy jsou tu třetinové proti Praze a vždycky byly. Už za totality měla sestřenice manžela o dvě třetiny vyšší plat v Praze za mnohem méně zodpovědnou práci, než já tady jako zástupce vedoucí mzdové účtárny...Vždycky to tak bylo a je to tak dodnes. Proto odtud mladí lidé utíkají pryč. Sice se tu teď dost staví, ale asi to mají na hypotéky nebo dost lidí také jezdí za prací do Německa. Je to tu chudý kraj a pro mnohé konec světa. Teď už tu není funkční pořádně ani ta nemocnice. Pořád se řešení zdravotní péče pro výběžek nějak oddaluje. Jediné co tu je, je klid a hezká příroda.

      Smazat
    2. J8ro, po této zprávě jsme s manželem v šoku!
      Ale o tvé fotce s jehňaty - měli jsme taky ovečky, nakonec jich bylo 13 - beran a 12 ovcí, ale jen na vlnu, nedokázali jsme je zabít a sníst.Když měly jehňata, bylo to moc krásné je pozorovat.Babička je chodila pást na kopeček za potok a sedla si na deku ony se popásaly okolo a dcera - tehdy hodně malá, seděla a poslouchala babičku, co jí vyprávěla.Někdy si tam, na vyhřáté místo přišel lehnout i náš kocour a tři kočky.Měli jsme jeden čas i čubu, tmavou boxerku.
      Díky tvým fotkám jsme si ta zas připomněla. Jiřina z N.

      Smazat
    3. Za překlepy a chybnou interpunkci se upřímně omlouvám Jiřina z N.

      Smazat
  3. Jaruško, to je úžasná podívaná, super ⚛ ღ ♥

    OdpovědětSmazat
  4. Jaruško moc krásné fotečky i povídání hezké jsi šikovná. Parádní šlapačka vidíš i klacík ti pejsek donesl já to povídám stále, zvířátka tě mají moc rády oni poznají♥ Děkuji opět za krásu koní ty víš čím mě potěšíš. Koukám že máš pozadíčko pěkné mě vůbec žádné se nedařilo nahrát tak mám to tmavé z blogu.

    OdpovědětSmazat
  5. Jaruško super fotečky jsi šikulka jak všechyn detajli vyfotíš

    OdpovědětSmazat
  6. Jaruško, děkuji za fotky, vzpomínky i srovnání s časy minulými. Ráda jsem si vše přečetla.
    Měj hezkou neděli, Helena

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Helenko moc děkuji. Srovnání není veselé, ale bohužel je to realita.

      Smazat
  7. Jaruško, nádherné fotky. 👍👍👍 Pro mně spojené s dětstvím. Pamatuji si, že jednotlivá zastavení kalvárie na Strážáku byla barevná. Teď už jsou barvy smyté vlivem povětrnostních vlivů. Pak jsem na další fotce našla svůj rodný dům a za stromy se pak trochu skrýval druhý, kde jsme bydleli. Pivovarský rybník patří také neodmyslitelně k mému dětství. V létě jsme se sem chodívali koupat, v zimě bruslit a během roku na procházky. A Zámeček? Fungoval kromě hospody jeden čas také jako ubytovna. Rodiče se jednou zle pohádali, táta mě sebral a odstěhovali jsme se na Zámeček. Mně se tam líbilo, ráno, když už byl táta v práci, mě budila paní správcová a vyslala mě do školy, kam jsem to měla odtud blíž. Večer se sedělo v hospodě a táta mi pokaždé koupil malinovou limonádu. Celou dobu jsem chodila v teplácích. Jak mě táta sebral, tak jsem byla. Žádné povinnosti, pro prvňáčka obrovské dobrodružství. Až když přišla paní učitelka Kreibichová k mamince, že mám vši, dostal táta rozum a vrátili jsme se domů. Od té doby občas "trucoval" ve sklepě, ale tak dlouho už mu to nikdy nevydrželo. 😃
    Tak vidíš, k čemu mě dovedly vzpomínky nad tvými fotkami. 😃👍
    Měj hezké dny. 🍀

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Alenko jsem ráda, že jsem Tě mohla vrátit vzpomínkami do dětství. Proto jsem také jednou šla na druhou stranu města. Ale zrovna ráda, zvláště k tomu Novému ( za nás Pivovarskému ), rybníku moc ráda nechodím a i když vraha té Dášky A. chytili, tak stejně tam nemám dobrý pocit a příroda má být o uklidnění a ne o strachu a špatných pocitech. Přeji Ti krásný den.

      Smazat
  8. Jarunko tak jsem se také prošla nádherná procházka děkuji moc hezké fotečky *********************************

    OdpovědětSmazat
  9. Nádherná procházka, suprové fotečky i počteníčko*******************************

    OdpovědětSmazat
  10. Parádní fotky Jaru a ty ovečky jsou miloučké ♥

    OdpovědětSmazat

Děkuji za komentář a přeji pohodový den.