Jako na jaře.

Krásné, téměř jarní, bylo úterní odpoledne 13. února.  Vyrazila jsem tedy do luk na procházku a hlavně andulkám pro větvičky, aby měly něco na hraní...Tak že pokud vyrazím pro větvičky, většinou si beru foták a spojím to alespoň s krátkou procházkou, abych si zase mohla splnit nachozené kilometry. 

Vím, že tuto krajinu u mě už znáte, ale pro mě je vždy trochu jiná, zvláštní v jiném světle a s jinou oblohou. Krajina i obloha se neustále mění. Někde přibude nový dům, jinde je to více rozryté od divočáků, někde zmizí stromy a na některých místech najednou rostou nové, třeba ze semenáčků, tedy náletove dřeviny..

Tento pohled na panorama Lužických hor...to je pro mě vždy za odměnu.

Pokud svítí sluníčko přes "závoje" z vrstev oblačnosti, mění se také světlo na obzoru.

 To mě vždycky "dostane". Tyto světelné proměny můžeme pozorovat nejčastěji na jaře a na podzim, kdy je sluníčko hodně nízko a ve zvláštním úhlu k Zemi. 

Byla slušná viditelnost a tak byla vidět špička rozhledny na Luži.

Mokřadní louka. Je to tu hodně rozryté od divokých prasat

 a při tom je to jen pár metrů od rodinných domů.

Přítok z luk do Hráze

Dřevomorka na pařezu

Retenční nádrž Hráz, kdysi cvičný rybník pro mladé rybáře. 

Dnes vypadá jako zanedbaná louže. Kdysi byla hladina vody vyšší a my jsme sem v zimě chodili s dětmi bruslit. To už je ale hodně dávno...Po povodních roku 2002,  byla hladina snížena na minimum a od té doby je to v létě spíše semeniště komárů...

Dymník

Ten den byl také zajímavý západ slunce i když do mraků...

Pokud mám volno, tak se snažím vyrazit zase na procházku. Manželovi je už trochu lépe a doma se už obslouží sám, tak že můžu vyrazit na delší čas než na původní dvě hodiny. 

Přeji vám krásné dny s vědomím, že po dešti zase přijdou dny slunečné.