Děčín - letos podruhé

 4. března 2025

        Na další výlet jsme se vydaly tentokrát s kamarádkou Jitkou. Původně plánovaný výlet ze Svoru na Jedlovou kam jsme chtěly jít s naší partou turistů jsme vzdaly, protože cesty lesem v nadmořských výškách nad 700 m bývají v této době tání ještě blátivé a díky nočním mrazům místy zledovatělé a navíc  trasa v délce kolem deseti kilometrů  vedla lesními cestami a hlavně do kopců. Po krátké úvaze jsme se rozhodly, že raději pojedeme do Děčína a uděláme si výlet do přírody v okolí města. Po příjezdu do Děčína  jsme nejdříve vyrazily do "školní" cukrárny na kávičku. Vždyť podle Haliny Pawlovské:

  "Nejlepší sport je kafe a dort..."

Odtud už jsme se vydaly na Pastýřskou stěnu. Většina lidí tam chodí kolem synagogy po dlážděné silnici s dlážděnými chodníky a spoustou schodů. Já ale znám jinou cestu,   sice malinko delší, ale mnohem pohodlnější a méně náročnou, hlavně klidnou a s pěknými výhledy na Labe a zámek. Před muzeem, které míjíme, stojí dvě sochy. 

          Sv. Jan Nepomucký

Sv. Florián

Vyrážíme nahoru na Pastýřskou stěnu po krásné turistické cestě. Je to sice také do kopce, ale cesta se kroutí a není tak prudká jako silnice kolem synagogy.

Výhledy z této cesty jsou docela hezké. Až na stromech a keřích naroste listí, 

tak sice těch výhledů bude méně, zato tu  bude příjemný stín. 

Nad námi je Jahnova vyhlídka.Oko na buku nás sleduje...?

Přivítal nás medvěd.

Zámek

Labe a mosty v pozadí. Nejdříve železniční, za ním silniční.

Nad krajinou je stále mlhavý opar, tak že dohlednost není zrovna ideální.

Zámeček " Nebíčko"

Soutok Labe a Ploučnice

  Tady nás jeden turista vyfotil Jitčiným mobilem.

Dvě babky se tu fotí a u toho se chechtají ...

Opravdu jsme se hodně nasmály... už ani nevím čemu, ale nám k důvodu stačí málo...

Pohled dolů. Nic pro lidi trpící závratí.

Zámek přiblížený větším objektivem

Tady cesta pokračuje po vrstevnici ke Škrabkám a pak dál na Děčínský Sněžník

Je tu krásněJedno foto pořízené samospouští...

Svačina a přípitek čajem. Škoda, že bez rumu hihihi...Příště to napravíme.

Sestupujeme dolů jinou cestou. Vím, že končí u Tyršova mostu.

 Už jsem tudy několikrát šla s manželem a jednou i sama, ale to jsem šla nahoru.

Nádherná borovice

Loštiny ve skále

Obě fotíme a tak na sebe vzájemně čekáme. To je to, co nám oběma vyhovuje.

Na severní straně jsou krásně zelené mechy.

Tady sice vede cesta, ale netuším kam. Možná okruh nahoru...Tam jsem ještě nešla.

Kopec je tu hodně prudký.  Když je v zimě ledovka, 

tak to tedy musí být dobrodružství dostat se dolů nebo nahoru a navíc po té dlažbě..

Jsme dole. V této nadherné hrázděné budově je veterinární ordinace.

Procházely jsme tunýlkem pod silnicí na druhou stranu na nábřeží.

Prošly jsme pod mostem ke Hladovému kameni.

V těchto místech, při levém břehu řeky Labe,

 leží pod hladinou památný hladový kámen,

Nejstarší hydrologická památka Střední Evropy.

Nad hladinu řeky vystupuje při vodním stavu 160 cm,

 kdy varuje obyvatelstvo před obdobím sucha,

které přináší těžkou dobu pro obyvatele

 a plavce připravuje o zdroj obživy.

Hladová Jitka u Hladového kamene...smích...

 ...a také hladová já...

Nad námi je vyhlídka Nad vlajkou. Tam je také dost náročný výstup.

Zastavily jsme se v "Řízkárně", kousek od náměstí.

Výborný řízek z krkovičky, smažený na sádle a zelný salát bez příloh...

super posilnění na cestu domů.

Cestou na nádraží Děčín - východ míjíme ještě jednu zajímavost.

 Tou je obelisk postavený z hornin Děčínska a z části Saska.

Náš super výlet s kamarádkou končil. 

Opravdu jsme si to užily a já jsem zase načerpala sílu 

na další náročné dny, které mě čekají.