Rumburk, Antonínovo údolí

5. leden 2026

... a slunečný den. Vydala jsem se tedy na procházku do Antonínova údolí.

Pohled z Poustky k Vlčí hoře

Došla jsem k Mandavě do Antonínova údolí.

Mandava je řeka ve Šluknovské pahorkatině a v Horní Lužici v Sasku. Jako levý přítok Lužické Nisy náleží k povodí Odry.

Mandava pramení ve výšce 521 m n. m. západně od Starých Křečan na svahu Ptačího vrchu (562 m) a další prameny vyvěrají na svazích Vlčí hory (591 m). Dále teče jihovýchodním směrem do Rumburka, kde poprvé opouští české území, aby se do Česka po protečení německou obcí Seifhennersdorf opět vrátila. Dále protéká českým Varnsdorfem, kde se do ní vlévá hraniční Zlatý potok. Pak podruhé opouští české území a stáčí se směrem na východ. Ke státní hranici ve Varnsdorfu má délku 21 km, z toho na českém území 16 km.  Za státní hranicí dále protéká německým městem Großschönau bezprostředně navazujícím na český Varnsdorf, kde se do ní vlévá pod vrchem Hutberg její největší přítok - potok Lužnička, dlouhý téměř 12 km. Po dalších přibližně 20 km toku na německém území se vlévá  v Žitavě do Lužické Nisy v nadmořské výšce 228 m n. m.. V povodí Mandavy se nacházejí 252 vodní plochy na území České republiky v celkové výměře 104 ha. Největšími vodními plochami jsou Velký rybník u obce Rybniště, Racek a Tůň v Rumburku, Světlík na Studánce a Varnsdorfský rybník z mého mládí známý spíše pod názvem Rio.

Ač Mandava vypadá jako neškodný potůček, už mnohokrát dokázala po přívalových deštích nebo při jarním tání,  obyvatele žijící na březích řeky, pořádně potrápit. 

V zimním období však poskytuje potravu vodnímu ptactvu, 

zvláště když rybníky zcela zamrznou.

Kromě kachen divokých tu rovněž lovily dvě volavky popelavé

Šla jsem dál proti proudu

Ohlédnutí. Na pravé straně proti proudu řeky je takzvaná "záplavová louka", která má zabránit povodním ve městě při přívalových deštích a při rychlém jarním tání, kdy se hladina řeky rychle zvedne. 

Tuto, dnes již polorozpadlou kůlnu, jistě už znáte z mých starších fotografií. 

Tehdy ještě  byla v pořádku.

Došla jsem do Slévačské ulice

Sluníčko se sklání k západu a tak jsem se vracela domů.

  Pamatuji tu ještě před pár lety krásnou vzrostlou alej nádherných stromů. Kvůli čištění a úpravám koryta řeky byly stromy vykáceny a jsou nahrazeny novými duby, buky a habry. 

Došla jsem znovu Na Poustku a obdivovala závěje pod lískami

Moje stopy na cestičce přes louku, která byla znovu závátá...

Na tomto bývalém poli domy přibývají jako houby po dešti. Staví se i v zimě...

Jsem skoro doma...

Teď už z tepla domova a prohlížením fotografií vzpomínám na mrazivou, 

ale příjemnou  první procházku v roce 2026.