Dolský mlýn

 24. srpna 2014

Dolský mlýn je jednou z nejstarších dochovaných staveb národního parku České Švýcarsko. Během své bohaté historie zažíval období rozkvětů i pádů. Dnes se těší zájmu historiků a jeho romantická ruina láká stále více turistů.

Nejstarší písemná zmínka o Dolském mlýně pochází ze 16. století. Od roku 1696 až do konfiskace v roce 1946 byl mlýn, s výjimkou let 1727 - 1733 v držení rodiny Pohlů. Současná budova pochází z roku 1727, kdy nahradila starý objekt zničený požárem.

V dnes již neexistujícím domě naproti mlýnu sídlila v 19. století finanční stráž, poté zde byla pekárna a ve 20. století hotel. Za náhonem stojí zbytky palírny vybudované na místě původní stavby zničené povodní v roce 1846.

Poslední obilí se zde semlelo v roce 1931. Poté mlýn už sloužil už jen jako hostinec, který vzkvétal díky své strategické poloze na konečné stanici pramicové trasy Ferdinandovou soutěskou provozované v letech 1881 - 1939.

Po 2. světové válce celý areál postupně chátral. V roce 2000 se stal majetkem správy národního parku České Švýcarsko a o sedm let později byl vyhlášen kulturní památkou. S významnou pomocí dobrovolníků se  dnes daří postupně konzervovat zachovalé části do podoby romantické ruiny.

Objekt využívají často filmaři. Točily se tu například pohádky Pyšná princezna  a  Peklo s princeznou, o čemž svědčí i kresby ve skalních jeskyních, které tu po filmařích zůstaly. Zůstalo tu i mlýnské kolo, ale to odnesla povodeň v roce 2013.

Vyrazili jsme z Jetřichovic.

Hubertova studánka se železitou vodou.

Kamenný most přes Kamenici

Říčka Kamenice - poslední přítok řeky Labe na území České republiky.

Tyto schody u říčky se objevují v mnoha pohádkách

V mlýně

Některé místnosti jsou vytesané do skály sousedící s budovou mlýna

Čmáranice po natáčení filmu Peklo s princeznou, tu zůstaly.

Prostor mezi budovou a místnostmi ve skále.

Vedle mlýna stály další budovy. Postupně je dobrovolníci dávají zase dohromady.

Budova bývalého mlýna. 

V náhonu bylo kolo, které odnesla voda při povodni roku 2013

Konečně bez lidí

Zpátky v Jetřichovicích

Ráno na loukách

 15. prosince 2020

Pohledem z okna jsem usoudila, že by mohl být po delší době zajímavý východ slunce a tak jsem vyrazila nahoru do luk.

Opět moje hrátky se sluníčkem.

Ještě pár pohledů z vodárny

Moje procházka pomalu končí a foťák ukládám do batohu. 

Zase jsem cestou posbírala půl pytle různých odpadků 

a teď už je potáhnu do popelnice, tak že na focení nemám volné ruce.

Hřeje mě pocit, že jsem při své procházce udělala i něco užitečného pro přírodu.

Jen mě mrzí, že stále méně lidí si uvědomuje, že to, co si do přírody donesou,

to  by si také měli odnést domů a odpad vyhodit a vytřídit až doma. 

Vím, že dnes svůj příspěvek nekončím zrovna příjemně,

 ale i tak vám přeji krásné a pohodové dny.

Večerním městem

 13. prosince 2020

Po delší době jsme vyrazili na večerní procházku . Vycházeli jsme, bylo ještě šero. Zastavili jsme se na Lužickém náměstí a protože ještě nebyla docela tma, ale šero, tak  šli jsme nejdříve popřát vnučce Lucince k svátku a cestou zpět domů jsme se ještě jednou zastavili na Lužickém  náměstí...

Musím se omluvit na případné neostré fotografie, 

ale občas  jsem si zamlžila objektiv funěním přes roušku...

Ještě jedno zastavení při cestě domů

Třída 9. května - pěší zóna

Budova finančního úřadu

Vstupní kaple a ambit k Loretě, vedle kostel sv. Vavřince

Jiříkovská ulice

Budova bývalé spořitelny se znakem města. Tady jsem deset let pracovala.

Kostel sv. Vavřince

Jezírko u domu v ulici 2. Polské armády

Tuto " Aerovku"  manžel vždycky obdivuje,

Mlha houstne a míchá se s kouřem.

Tyto domy dříve patřily ČSD a bydlely tu rodiny zaměstnanců drah

všech možných profesí. V tomto prvním domě manžel vyrostl.

Nahoře vpravo pod elektrickou přípojkou

 byly velké sluneční hodiny. Pozdější soukromý majitel domu je zakryl 

zateplením a zabudované tyče  určující čas, vytrhal.

My jsme skoro doma a tak vám přeji krásný předvánoční čas.