21. ledna 2021
Ráno jsem pohledem z okna zjistila, že to vypadá na zajímavý východ slunce. Vyrazila jsem tedy do luk a pro pořízení fotografií se brodila vysokým sněhem. Občas jsem zabloudila na cestičky vyšlapané "pejskaři", ale na nich to docela klouzalo, tak že jsem doslova bruslila v jejich šlápotách.
Tento barevný pohled mě doslova vytáhl ven.
Slunce je ještě schované za obzorem
Hlubokým sněhem se dostávám k tůňce, která nikdy nezamrzá a srnky sem chodí pít. Cestičky vyšlapané od srnek jsou z druhé strany.
Vycházející slunce mění barevnost oblaků.
Lužické hory jsou přikryté peřinou z mraků.
Můj dlouhý stín...
Mé stopy ve sněhu...
Rozmanité barvy oblohy mě vždycky "dostanou"...
V koruně stromu nade mnou dovádějí sýkorky.
Vracím se na cestu kolem lesa.
Pohled na Vlčí horu z cesty Na Poustce
Ještě ohlédnutí a vracím se zpět. Čeká mě ještě zpětná cestička ve sněhu.
Vyšlapaná cestička do lesa.
Znovu moje stopy ve sněhu a vedle je zasněžená běžkařská stopa. Tou jsem jít nemohla, abych jim ji nezničila.
Sluníčko už se zase schovalo za mraky. Je bílý den.
Jak ráda bych vyrazila někam jinam, ale bohužel ten zmetek Covid-19
nám zatím nedovolí sednout do vlaku a jet, kam se nám zachce.
Doufejme, že těch 1.850 Kč za režijní jízdenky ČD n a rok 2021,
nebylo zbytečně vyhozených.
*****
Krásné a pohodové zimní dny.
