Pokračování výletu z 28. září.
První písemná zmínka pochází z roku 1485. Do konce druhé světové války zde žilo převážně německé obyvatelstvo, které bylo po roce 1945 vysídleno. Starými a Novými Křečanami vedla v ranném věku tzv. solná stezka, což byla obchodní trasa se solí od Baltu na jih. V tomto období patřilo území pánům z rodu Berků. S jedním z nich uzavřel Karel IV. smlouvu, že toto území nebude nikdy prodáno Míšeňskému království. Staré Křečany byly v roce 1633 zpustošeny Švédy a Sasy. Nová obec vznikla v roce 1686. Původně se zde obyvatelstvo živilo podomáckou výrobou užitkových a okrasných předmětů ze dřeva a lýka. V obci je několik chalup ze 17.–18. století stavěných jako domy hrázděné s bedněním, které jsou dnes chráněné památkovým úřadem. Do roku 1946 nesla obec název Starý Ehrenberk.
Do správního území obce zasahuje chráněná krajinná oblast Labské pískovce. Severozápadně od vesnice se nachází vrch Vlčice a na jeho severním úbočí stejnojmenná přírodní památka.
30. září 2025
...a k nám přišel první ranní mráz. Ráno občas chodím na procházky do luk nebo pro větvičky do klece andulkám, které je pak mají jako hračku a dokáží z vrbových větviček udělat během chvilky doslova nitky. Také toto ráno jsem šla pro vrbové proutky a pro jistotu si vzala s sebou brašnu s foťákem. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že mám sice ve foťáku plnou baterku, ale nemám v něm SD kartu, tak že není na co ukládat fotky. Tak jsem nakonec foťák vrátila zpět do brašny a vytáhla mobil...Tak že pár ranních mrazivých fotek, pořízených nakonec mobilem...
Jsou tu nádherné chalupy, které mají krásně vykládané a zdobené štíty barevnými břidlicemi, což je jedinečná venkovská architektura Českosaského pohraničí.
...na výlety z minulých let. Teď už se tak často na výlety dál od domova nedostanu a tak procházím staré fotografie. U nich vzpomínám na opravdu hezké výlety, kdy jsme ještě s manželem cestovali spolu. Příspěvky z těchto výletů jsem měla na původním blogu, který jsem omylem smazala a tak fotografie z těchto výletů si sem postupně zase uložím.
Toto byl poslední výlet ze dne 25. září roku 2016, výlet na zříceninu hradu Házmburk. Ke hradu jsme se vydali na šest kilometrů dlouhou cestu mezi poli a meruňkovými sady od nádraží z Libochovic. Bohužel tato cesta byla pro manžela hodně vyčerpávající a na další podobnou už jsme se nevydali i když jsme později ještě další výlety podnikali. Po prohlídce hradu nás však zase čekala cesta šest kilometrů zpět na nádraží do Libochovic a to už bylo pro manžela docela dost vyčerpávající.
Na tuto náročnou cestu nikdy nezapomenu i když se to pohledem na pole a vzdálený hrad moc náročné nezdá.
