27 ledna, 2021

Kamenná hvězda


Asi dva kilometry jihozápadně od Rumburku se nachází v nadmořské výšce 516 metrů zalesněný čedičový kopec Dymník. Většina lidí sem přichází za výhledy z patnáctimetrové rozhledny. Avšak nedaleko od vrcholu je restaurace a především „Kamenná hvězda“ či „Strom života“. Ze země tu vyrůstá dvaadvacet štíhlých žulových kamenů postavených do tvaru hvězdy. Jeden, který se jmenuje poutník, postává opodál a symbolizuje svatého Jana.

Na principech kabaly a posvátné geometrie tady byl vytvořen zajímavý útvar – krajinná hvězda, jedno z duchovně nejsilnějších míst lužickohorského podhůří. Jedná se o prastarý duchovní symbol s řadou významů. Štíhlé kameny jsou jednak ukotveny v zemi, ale míří také směrem k nebesům. Člověk zde stojící se tak nachází přesně na pomezí mezi nebem a zemí.

Z hlediska astrologické symboliky představují obvodové kameny dvanáct znamení zvěrokruhu. Člověk se tak může projít po obvodu od východu k severu (proti směru hodinových ručiček) od znamení Ryb, Berana až zpět k Vodnáři. Žulové bloky jsou mezi sebou propojené nekonečně se províjejícími smyčkami chodníčků dvojí barvy, které představují proudění protikladných živlů. Tmavší, šedá žula propojuje kameny vyjadřující znamení vzduchu a země, chodníčky narůžovělé až červené barvy pak znamení vodní a ohnivá. Vždy klad proti záporu, čímž je dodrženo základní pravidlo, že harmonie vzniká rovnováhou protikladů. Kameny byly vysekány klíny před více než jedním stoletím ze zdejší žuly, jsou pět až šest metrů dlouhé a okolo čtyř tun těžké. Objeveny byly při rekonstrukci kanalizace v Jiřetíně pod Jedlovou a pod Dymníkem instalovány v letech 2003 až 2004. Střed, osy a geomanticky nejvhodnější poloha budoucí stavby byly určeny v neděli 27. července 2003. První kámen byl vztyčen 1. listopadu 2003 v 9 hodin 23 minut. Dne 26. října 2004 ve 14 hodin 33 minut SELČ byl osazen poslední (jižní) ze čtyř rozměrných kamenných prahů uložených v hlavních světových stranách, což je také považováno za čas definitivního dokončení stavby Kamenného Stromu života na Dymníku.

Do kamenného kruhu na Dymníku lze samozřejmě vstoupit ze všech stran, ale mělo by se přijít po chodníku a vejít dovnitř od západu, stejně jako se vchází do chrámu. Uvnitř hvězdy je deset symetricky rozmístěných monolitů, které jsou usazeny v průsečících dlážděného labyrintu. Desítka je číslem čísel, protože představuje desatero aspektů božské dokonalosti. Tyto kameny tvoří strom života a mají také svá čísla i jména: I. Koruna, II. Moudrost, III. Rozumnost, IV. Poznání, V. Velikost, VI. Síla, VII. Krása, VIII. Vítězství, IX. Záře, X. Základ.



    V okolí jsou umístěné informační tabule a prochází tudy naučná stezka NS Dymník se 14 zastaveními. Stezka začíná a končí u koupaliště a vede po zpevněných i nezpevněných lesních cestách. Její délka činí čtyři kilometry, náročnost je celkem nízká a převýšení 135 metrů. Značení zajišťuje především vlastní označení symboly naučné stezky a zčásti také modrá turistická značka.

http://pudorys.firstnet.cz/download/Kamenny%20strom.pdf

26 ledna, 2021

Zima u nás na severu

 25. ledna 2021

Konečně přestalo sněžit a zase se alespoň na pár hodin ukázalo sluníčko. Po obědě jsem se rozhodla vyrazit někam na procházku a hlavně si " vyčistit" hlavu. Manželovi stačila ranní cesta za nákupem a odpoledne se mu už nikam nechtělo. Vyrazila jsem tady sama a kam? Na Dymník !

Mandava u zimního stadionu
Jen jsem se zastavila, začaly se slétat kačeny. Já s sebou ale nic nemám.
Zachránila to mladší paní, která měla  pro ně připravené pečivo.

Křižovatka k bazénu a nemocnici
Sukova ulice rozdělená Pstružným potokem

...Obzor..
Původně jsem měla namířeno nahoru po silnici, ale jezdí tu nahoru auta, tak jsem se rozhodla jít lesem a zkusím jít turistickou cestou, pokud bude aspoň trochu prošlapaná.

Pstružný potok
Turistická cestička je prošlápnutá. Jdu  tudy nahoru...
Je slyšet těžaře a slyším praskání padajícího stromu.  Je to smutný zvuk, že až bolí u srdce. O kousek dál mezi stromy jsem zahlédla harvestor. A cesta dál je nepřístupná. Musela jsem se tedy vrátit a jít kolem přehrady.





Tady jsem se potkala se sympatickým manželským párem. Přinesli sem tašku  krmení pro ptáčky. Chvíli jsem se tu s nimi zastavila a poděkovala jim za tu péči.
Poodstoupíme, já nasadím velký objektiv a společně ptáčky pozorujeme.
Nejčastěji přilétají sýkory úhelníčci a sýkory koňadry. Nafotila jsem tu i brhlíka lesního, sýkoru lužní, což byl můj první fotoúlovek tohoto druhu sýkorek a sýkoru parukářku.  Fotografie dám do dalšího samostatného příspěvku. Teď jen ochutnávku.

Sýkora parukářka
Brhlík lesní
Sýkora lužní. Je mnohem světlejší než sýkora babka a liší se i zpěvem.


Pstružný potok - odtok z přehrady.

Přehrada  Podhájí - nebo U spínačky
Pokračuji do lesa k Dymníku. Všechna posezení jsou opravená.
Za sebou slyším dusot. Přijížděly tři dívky na koních. Mám jejich svolení na focení...
Bohužel ve vyšlapané cestičce po nich zůstávají hluboké díry
a cesta se tak stává hůř schůdná.

Ledopád na skále pod rozhlednou



Chtěla jsem si jít nafotit Augustovu věž nahoře, ale rozrytá cesta od divočáků mě zastavila

Přejít tento úsek nahoru bylo nad moje síly i když to na fotografii na první pohled tak nevypadá, díry jsou hodně hluboké.











Až ke kamenům se nedostanu. Tady končí vyšlapaná cestička a dál je jen vyjetá stopa pro běžkaře. Nechci jim ji zničit a tak se otáčím a jdu zpět.
















Moje fotoprocházka končí. Zazvonil mi telefon a dozvídám se, že přišel syn na návštěvu. 
Foťák ukládám do fotobatohu a  přidávám do kroku.
Procházka byla super. Dnes mi to dalo 9,4 km docela náročným terénem.

Krásné  zimní dny přeji.