Východ slunce

3. prosince 2021

Po mnoha sychravých dnech jsme se konečně dočkali rána s oblohou bez mraků. To bylo znamení, že si mám pospíšit s hygienou a vyrazit do luk a počkat na východ slunce. Škoda, že nemáme sníh. To by bylo zcela jiné focení.

Ve staré vysoké trávě se schovávaly dvě srnky a bedlivě mě pozorovaly.

Byly docela slušně maskované...Najdete je?

Já jsem pokračovala dál.

Po sněhové nadílce, která už zmizela, je tráva na některých místech 

 zajímavě poskládaná.

Čekala jsem na východ slunce a překvapilo mě stojící auto na polní cestě

 u vodárny. Původně jsem si myslela, že se jedná o myslivce, 

kteří sčítají divočáky nebo srnky. 

Lužické hory před východem slunce

Byla úžasná dohlednost a dokonce byl krásný výhled  na Ještěd.

Došla jsem o kousek dál a sluníčko se najednou vynořilo.

Lužické hory

Došla jsem k autu, které jsem zahlédla z louky. 

Zjistila jsem, že je auto po nápravu zapadlé v mokřadní louce 

a v něm mladík s dívkou. 

Mladý muž otevřel okénko a ptal se mě zda nevím o traktoristovi, 

který by je vyprostil a bahnité pasti, 

protože  jsou tu už od večera a přes celou noc a navíc mají vybité mobily.... 

Nakonec mě napadlo zavolat městskou policii a požádat je o radu. 

Popsala jsem jim situaci a místo, kde je auto zapadlé s tím,

  že jsou v něm  dvě osoby. Sdělili mi, že  tam přijedou,

abych tam někde počkala a  navedla je na místo. 

Během čekání jsem ještě trochu fotila i když už mi byla docela zima.

Přijel jeden strážník, shodou okolností manžel mojí neteře. 

Vše jsem mu vysvětlila i ukázala kudy cestu mokřadem objet,

 aby se také neocitl v blátivé pasti.

Příběh  dvou lidí z auta je trochu složitější. To tu ale nebudu rozepisovat.

Hlavní je, že se  dočkali alespoň nějakého řešení i když se jim výsledek

asi  moc líbit nebude...

Tak že moje ranní procházka byla tentokrát napínavá a já jsem se promrzlá 

těšila a svůj horký ranní čaj.