Výlety 2025

Sychravé počasí posledních dnů  zrovna k výletům neláká a tak jsem se rozhodla, že udělám v seznam  letošních výletů na které jsem se vydala samostatně s  kamarádkami nebo společně  s partou přátel... 

Jedlová a Tolštejn

Ještě pár zasněžených...

Fotografie v tomto příspěvku jsou ještě z 26. listopadu, kdy jsem se vracela domů z oční ambulance. Nějak jsem na tyto zasněžené fotky zapomněla. Všechen sníh už nám roztál, ale zima teprve začíná, tak že se dalšího sněhu  jistě brzy dočkáme. 

Cesta kolem školy U nemocnice

Konec listopadu...

27. listopadu 2025. 

Napadlo nám trochu sněhu a tak jsem se vydala s foťákem  na procházku.

Ráno

 

Ráno cestou k zubaři, opět foceno mobilem. 

Nasněžilo...

 Dnes jsem musela jít do oční ambulance na pooperační kontrolu. Ambulance je v areálu nemocnice na opačné straně města. Počítala jsem, že cestou zpět budu fotit první sníh a tak jsem si vzala fotobatoh, kam se mi vejde nejen fotoaparát, ale i pití, doklady a trekové hole.  S těmi jsem ostatně vyrazila hned, abych si v tom rozbředlém sněhu usnadnila cestu a musím napsat, že jsem udělala dobře. Cestou do ambulance jsem sice fotila jen mobilem, protože jsem hlavně potřebovala dorazit včas, ale na zpáteční cestě už jsem v klidu fotila fotoaparátem. Fotky zatím nemám stažené, ale dám je do příštího příspěvku. Zatím tu mám jen fotky z mobilu. 

Výstup na Jedlovou

Pokud přijde ta prvá zima, což u nás bývá většinou až v lednu, tak je i takto krásná...

Fotografie jsou z ledna roku 2020. Fotografie jsem měla kdysi na původním blogu, 

který jsem omylem a nevratně zrušila, tak je možné, 

že si je někteří z vás ještě pamatují.

My jsme s vydali z nádraží Jedlová (Lužické hory) k rozhledně na hoře Jedlová, pak dolů ke zřícenině hradu Tolštejn a zpět na nádraží  Jedlová. 

První sníh

24. 11. 2025 Napadl nám první sníh. Ráno jsem šla k zubaři, ale když jsem se vracela domů, tak už se rozednilo a bylo jiné světlo. 

Králíček obecný

Králíček obecný je nejmenší u nás žijící ptáček z druhu pěvců, čeledi pěnicovitých.  

Na zimu se opět usadil ve větvích smrků před našimi okny a sbírá tam zbytky kousků slunečnice, kterou si tam od krmítka odnášejí a porcují sýkorky. Dokonce přilétá na parapet pít, protože i v mrazivých dnech, kdy je vše pod ledem,  dávám ptáčkům do plastové misky  "odstátou" vodu.

Z okolí města

18. listopadu 2025

Ještě než se nám pokazilo počasí, snažila jsem se využít příznivějších dní k procházkám po okolí města. Jsou to místa známá přesto pokaždé trochu jiná.  V první řadě jde o pobyt na čerstvém vzduchu a chůze je v našem věku ten nejlepší pohyb.

Nejdříve pár pohledů z oken bytu...Je že to ještě bylo hezky. Než jsem se dostala ven, obloha se proměnila.

Vrabci polní a krahujec obecný

Na plot jsem pověsila krmítko, které už nějaký čas doplňuji zrníčky, které vyhází andulky na podlahu klece a k těm semínkům ještě přidávám slunečnici. Dnes  už bylo na krmítku plno. Ptáčkové cítí, že brzy napadne sníh a tak potřebují získat sílu, aby přežili zimu. Přilétali vrabci polní, ale také sýkory koňadry a modřinky. Sýkory více přilétají ke krmítku, které mám na okně u obývacího pokoje. Tam se už objevil i párek hýlů obecných. Ty se mi letos ještě nafotit nepovedlo. Z okna v kuchyni se mi pomocí přiblížení velkým objektivem podařilo vyfotit vrabce polní.

Večerním městem

Mlhavý večer a cesta od syna.

Fotografie jsou sice staršího data, ale v tuto dobu aktuální, protože stejně sychravé počasí tu už je několik dní. .

Podzimní toulání.

 Slunečné odpoledne mě vylákalo ven i když ještě bojuji s virózou. Naštěstí nemám teploty a aby se mi konečně uvolnila rýma,  která se mi většinou lépe spustí po venkovním pobytu, tak jsem vyrazila na procházku k lesu a k rybníkům Racek a Tůň.

Výlet - září 2018

Ráda navštěvuji  blogy, kde jsou fotografie z cestování a tak jsem i dříve mnohdy čerpala inspiraci na výlety. To bylo ještě v době, kdy jsme se večer s manželem domluvili, ráno sedli na vlak a vyrazili na výlet...Tehdy mě upoutala  na blogu Jitky S. z Turnova ( Jen tak si fotím), zřícenina hradu Dražice. Tak jsme se jednoho zářijového dne roku 2018 rozhodli, že se tam zkusíme podívat. Jeli jsme vlakem do Benátek nad Jizerou a odtud jsme vyrazili pěšky podél Jizery k obci Dražice a tady je pár fotek z našeho výletu.

Benátky nad Jizerou, Husovo náměstí a kaple Svaté rodiny

Opět vzpomínky.

Vzhledem k tomu, že mě doma uvěznila z čekárny u zubaře "nakoupená" viróza, tak jsem opět zasedla k počítači a vybírám fotky v archívu z doby, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně...

Stýská se mi po těch časech, kdy cestování zvládal a vyhledával místa kam pojedeme

 a trasy, které si projdeme. 

Tentokrát vzpomínám na výlet z roku 2022, kdy jsme byli na dovolené se synem v Telči a odtud jezdili na výlety.  Toto jsou vybrané fotografie z naší předposlední "dovolené".

Zámek Žleby

Vše o historii zámku najdete zde: https://www.zamek-zleby.cz/cs/o-zamku/historie

Benešov nad Ploučnicí - podzim 2021

 Momentálně jsem si v čekárně u zubaře pořídila nějaký virus, který jsem zřejmě chytila od bezohledné kašlající pacientky, kterou stejně lékařka odmítla ošetřit s tím, ať přijde až si virózu vyléčí. Tak že jsem skončila v posteli a na výlety zatím můžu zapomenout. Virus se mě chytil i když jsem proti chřipce očkovaná. Hrabu se tedy ve starých fotografiích a vzpomínám na  dny, kdy jsem trávila čas na cestách.. Při jedné takové cestě jsem se zastavila v Benešově nad Ploučnicí. Pár let tu žil manželův starší bratr Jiří a v obřadní síni Dolního zámku měl svatební obřad.

Tentokrát možná udělám radost Jiřince z N., protože zavítám ve vzpomínkách právě do Benešova nad Ploučnicí, a to do roku 2021.

Ač se nejedná o nijak veliké město, je tu zámecký komplex tří zámků a dalších budov postavených ve stylu saské renesance. 

Před okny už je veselo...

 Máme tu listopad a já už jsem na okno připravila krmítko. Zatím tam sypu zbytky semínek z klece od andulek. Na stromech před okny už se střídají ptáčkové a tak je začínám fotit. 

Sýkory modřinky přilétají na stromy často a z větviček obírají hmyz.

Podzim v barvách

 Tak tu máme tu druhý listopadový den a ten je opravdu "dušičkový".  Od rána je zataženo a občas prší. Sychravé podzimní počasí přišlo a tak je nejlépe doma v teple. To ještě včera, v první listopadový den, bylo krásně a slunečno  a tak jsem šla do luk k vrbičkám, abych andulkám nastříhala větvičky, které rády ozobávají, tak že s nich zbydou jen nitky. Samozřejmě jsem si s sebou vzala foťák a kochala se ještě barevnými podzimními výhledy do krajiny a to už jsem jen cvakala, cvakala a cvakala... 

Dobře vím, že po deštích všechno to krásné a barevné listí  zhnědne a pak brzy opadá.

Tady vybírám některé  fotografie do svého podzimního příspěvku.  Jsou to už pro mnohé z vás hodně známá místa, ale pro mě pokaždé trochu jiná...Hlavně teď po operaci oka vše vidím trochu jinak a jasněji...i když stále ještě nosím tmavé brýle i na focení, už je pro mě vše ostřejší a výraznější a tak si to opravdu užívám.

Pohledy na  Lužické hory mě nikdy neomrzí. Ten pohled je pokaždé jiný a jinak krásný. Někdy jsou hory zcela ponořené do mraků, jindy se  přes vrcholky hor ženou mračna a pak se vrcholky hor dotýkají modré oblohy a já si ty pohledy vždy užívám.

Když přijde "Den blbec"

        Blíží se den Památky zesnulých a tak se vydáváme na hřbitovy, poklidit spadané listí a důstojně upravit hroby svých blízkých se kterými už se setkáváme jen v těchto místech jejich věčného odpočinku. Uklidíme, postojíme, vzpomínáme na společně strávené okamžiky.

        Ač musím být po operaci oka ještě opatrná, vydala jsem se na hřbitov poklidit hroby. Napadaného listí tam bylo hodně a tím, že se nesmím ohýbat , tak jsem vše sbírala v podřepu. Že z takové pozice opravdu bolí nohy jistě mnohé nemusím přesvědčovat. A to mě ještě čekají 4 km domů. Ale co...pustila jsem se  opatrně ve dřepu a bez předklánění, do práce. Poklidila a ozdobila velký dvojhrob rodičů a vydala se stejným způsobem poklidit hrob, kde odpočívají manželovy rodiče a švagrová. Jenže sotva jsem začala s úklidem, asi jsem se o pomník trochu opřela,  pomnik se najednou zakymácel, spadl a porazil další pomník v řadě pod ním. Třicet sedm let starý beton už nápisovou desku neudržel a už to padalo...Vynervovaná a s pláčem jsem šla událost nahlásit na správu hřbitova, aby věděli, co se mi stalo pro případný dotaz vlastníků druhého poškozeného hrobu. Hned po návratu domů jsem začala  opravu obou hrobů řešit. Naštěstí místní kameník mi vyšel vstříc a  dnes, 30. 10.,  už oba hroby opravil. Odpoledne mi telefonoval, že oprava je hotová a tak jsem spěchala hned opravu obou hrobů zaplatit. Jsem ráda, že na Památku zesnulých je vše jak má být. Na druhý hrob jsem koupila novou výzdobu, podobnou té, kterou tam měli, posbírala střepy rozbité svíčky a nahradila je svíčkou novou. 

Někdy prostě přijde "Den blbec"...Jen ty kilometry a úklid v podřepu dnes v nohou opravdu hodně cítím. Hlavně se mi ulevilo, že jsou hroby na den Památky zesnulých, zase v pořádku. 

Zámek Stránov

Rok 2018

Na zámek Stránov jsme se vydali vlakem směrem na Mladou Boleslav a lokálkou ještě dojeli na nádraží  v Krnsku, součást obce Jizerní Vtelno. Zámek je v soukromém vlastnictví rodu Šimonků, veřejnosti přístupný. Více podrobností z historie zámku se dočtete zde:    

https://zamekstranov.cz/historie-zamku/

Nedaleko se také nachází tehdy renovovaný kostel. sv. Václava.

Odtud jsme se vydali pěšky ke Stránovskému viaduktu a k zámku Stránov

Výběr z podzimních cest.

Pro tento příspěvek jsem vybrala fotky (spíš obrázky), z mobilu, které jsem pořídila cestou po kontrole očí v nemocnici,  ale také při jedné krátké odpolední procházce s manželem. Letos jsem si té podzimní krásy moc neužila. Po větru a dešti už listí z mnoha stromů opadalo. Drží se většinou jen na některých druzích dubu, které shazují listí až na jaře, kdy začíná rašit listí nové...

Takový schody do nebe...

...je text z jedné písničky mého mládí a napadl mě, když jsem se ocitla před schoditěm vedoucím  od obchodních řetězců k nádraží a tak  jsem schody vyfotila. Jen tak...aby byla nějaká změna. 

Dnes, před východem slunce.

 

Poštolka na lovu.

 Po týdnu jsem si sedla k počítači, abych si zkontrolovala "banku" a stáhla fotky z fotoaprátu, které jsem pořídila ještě před operací pravého oka. Mám fotek dost, ale kvůli tomu, že si pravé oko při sezení u počítače zalepuji, tak fotky zatím nemůžu probrat. 

Měla jsem tu však připravený výběr fotografií ještě z konce září a tak jej konečně přidávám. 

Pauza

 Vážení a milí přátelé.

         Na nějaký čas se na blogu neobjevim a nebudu ani komentovat vaše příspěvky. Zkoušela jsem to s brýlemi, ale operované oko to nezvládá. Tak že se ozvu, až budu v pořádku. 

       Děkuji za pochopení i zachování přízně.

                               Jára

                                    

Našla jsem v mobilu...

Večerní Telč, Náměstí Zachariáše z Hradce a věž kostela Svatého Ducha

Kytička pro radost.

 Venku je pravé podzimní počasí a tak jsem si natrhala kopretiny a řebříček, k tomu jeden stonek astry vysoké a vytvořila si kytičku pro radost. 

Přeji vám pohodové a příjemné dny. 

Dvořákova stezka

Pokud byste hledali Dvořákovu stezku, můžete se vlakem vydat do Kralup nad Vltavou a jít po červené  turistické značce cestou podél Vltavy do Nelahozevsi. Podél řeky jsou nádherné skalní masívy i tunely vedoucí pod tratí, která vede nad  stezkou  nahoře ve skalách, tak že vás občas z klidu a rozjímání vyruší jedoucí vlak.

Fotografie jsou opět staršího data z roku 2016.

Oybin - rok 2014

Další vzpomínkové fotografie jsou tentokrát z roku 2014, kdy jsem se začala uzdravovat z dlouhé nemoci a konečně mohla vyrazit s rodinou na jeden z prvních výletů. Tím byla zřícenina hradu a kláštera Oybin ( česky Ojvín), nedaleko Žitavy.

První zmínky o hradu jsou z počátku 13. století. Žitavsko dlouhá léta patřilo rodu Ronovců. Roku 1290 se zde připomíná v listinách Čeněk z Mojvína, až v roce 1319 Jindřich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území včetně hradu Ojvín předal králi Janu Lucemburskému výměnou za území na Moravě. Ve 14. století nechal hrad výrazně přestavět jeho syn Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným místem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc českého panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl  později vybudován klášter celestýnů. Hrad měl strategicky významnou polohu na obchodní stezce z Čech do Lužice. Ze staveb z doby Karla IV. se dochovala část císařské oratoře - kaple sv. Václava a chrám celestýnského konventu,   

V roce 1429 odolal útoku husitů.

Rumburk, procházky městem

Tentokrát jsem pro svůj příspěvek vybrala fotografie z našeho města. Okolí města fotím často, ale město samotné moc ne, protože jdu většinou na nákup, ale na procházky do města moc nechodím. Přes město jdu jedině tehdy, když jdu k synovi na návštěvu a to většinou nefotím. Tentokrát jsem udělala výjimku a vzala si foťák s sebou. Pořídila jsem tedy pár fotografií z našeho města, něco fotoaparátem, něco mobilem. Fotly jsou z několika dní.

Park Rumburské vzpoury

Tábor- foto z roku 2016

 Pár dní se na počítač nedostanu. Připravuji se na operaci očí a asi také budu muset nechat po zákroku oči doléčit a tak se na nějaký čas odmlčím. Proto teď vybírám  pár fotografií do vzpomínkových příspěvků na časy, kdy byl manžel ještě zdráv a mohli jsme cestovat společně a plánovaně na vzdálenější místa nebo se rozhodnout ze dne na den podle počasí a ráno vstát, doběhnout na vlak a vyrazit. Na pár dovolených jsme také cestovali auty s rodinou a na ty časy vzpomínám nejraději. Jedna taková rodinná dovolená byla na jihu Čech s výletem do Tábora. 

Podzim

Podzim je tu a listí na stromech už nabírá mnoho odstínů barev a začíná padat.

Staré Křečany

 Pokračování výletu z 28. září. 

Staré Křečany (dříve Starý Ehrenberk,německy Alt Ehrenberg) je obec na západním úpatí Lužických hor v okrese Děčín, ve střední části šluknovského výběžku,  poblíž města Rumburk. Patří k ní části obce Nové Křečany, Panský. Brtníky, Kopec a Valdek, ležící na západním konci hranici Národníjho parku České Švýcarsko. Ve všech částech žije celkem přibližně 1 200 obyvatel. V místní části Panský se nachází prameny Mandavy. Obec má vlastní základní a mateřskou školu, poštu, obecní knihovnu, několik obchodů i sbor dobrovolných hasičů.

První písemná zmínka pochází z roku 1485. Do konce druhé světové války zde žilo převážně německé obyvatelstvo, které bylo po roce 1945 vysídleno. Starými a Novými Křečanami vedla v ranném věku  tzv. solná stezka, což byla obchodní trasa se solí od Baltu na jih. V tomto období patřilo území pánům z rodu Berků. S jedním z nich uzavřel Karel IV. smlouvu, že toto území nebude nikdy prodáno Míšeňskému království. Staré Křečany byly v roce 1633 zpustošeny Švédy a Sasy. Nová obec vznikla v roce 1686. Původně se zde obyvatelstvo živilo podomáckou výrobou užitkových a okrasných předmětů ze dřeva a lýka. V obci je několik chalup ze 17.–18. století stavěných jako domy hrázděné s bedněním, které jsou dnes chráněné památkovým úřadem. Do roku 1946 nesla obec název Starý Ehrenberk.

Do správního území obce zasahuje chráněná krajinná oblast Labské pískovce.  Severozápadně od vesnice se nachází vrch Vlčice a na jeho severním úbočí stejnojmenná přírodní památka.

První námraza

30. září 2025

   ...a k nám přišel první ranní mráz. Ráno občas chodím na procházky do luk nebo pro větvičky do klece andulkám, které je pak mají jako hračku a dokáží z vrbových větviček udělat během chvilky doslova nitky. Také toto ráno jsem šla pro vrbové proutky a pro jistotu si vzala s sebou brašnu s foťákem. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že mám sice ve foťáku plnou baterku, ale nemám v něm SD kartu, tak že není na co ukládat fotky. Tak jsem nakonec foťák vrátila zpět do brašny a vytáhla mobil...Tak že pár ranních mrazivých fotek, pořízených nakonec mobilem...

Staré Křečany - Brtníky

28. září 2025

Na Svatováclavský výlet jsem se vydala s přáteli autobusem do Brtníků. Odtud jsme šli pěšky k prameni Mandavy a dál zpět do Starých Křečan zase na autobus. 

Brtníky ( německy Zeidler), správně náleží pod obec Staré Křečany. Leží ve Šluknovském výběžku, 8 km západně od Rumburku na rozhraní Lužických hor a Labských pískovců.Svojí polohou na okraji Národního parku České Švýcarsko plní úlohu jeho severní vstupní brány. 

Nejstarší osídlení v této oblasti bylo na základě archeologických nálezů doloženo již ve střední a mladší době kamenné. V historickém období je osídlení této lokality doloženo

až z doby po roce 1084, kdy při německé kolonizaci byly založeny sousední Mikulášovice. První písemná zmínka o Brtníkách pak pochází z roku 1116, kdy zde Petr Berka založil velké včelařství zvané Zeidelwalde.

 Jsou tu nádherné chalupy, které mají krásně vykládané  a zdobené štíty barevnými břidlicemi, což je  jedinečná  venkovská architektura Českosaského pohraničí.

Vzpomínám..

 ...na výlety z minulých let. Teď už se tak často na výlety dál od domova nedostanu a tak procházím staré fotografie. U nich vzpomínám na opravdu hezké výlety, kdy jsme ještě s manželem cestovali spolu. Příspěvky z těchto výletů jsem měla na původním blogu, který jsem omylem smazala a tak fotografie z těchto výletů si sem postupně zase uložím.

Toto byl poslední  výlet ze dne  25. září roku 2016,  výlet na zříceninu hradu Házmburk. Ke hradu jsme se vydali na šest kilometrů dlouhou cestu mezi poli a meruňkovými sady od nádraží z Libochovic. Bohužel tato cesta byla pro manžela hodně vyčerpávající a na další podobnou už jsme se nevydali i když jsme později ještě další výlety podnikali. Po prohlídce hradu nás však zase čekala cesta šest kilometrů zpět na nádraží do Libochovic a to už bylo pro manžela docela dost vyčerpávající.

Na tuto náročnou cestu  nikdy nezapomenu i když se to pohledem na pole a vzdálený hrad moc náročné nezdá.

Jen tak - výběr

Dnes jsem pro příspěvek vybrala fotky z mobilu... Jsou z našeho města pořízené v různých dnech jako součást aplikace Bergfex, kterou si měřím nachozené kilometry. 

Podzimní ráno...

17. září 2025

Mám ráda vychody slunce a tak ráno vyrážím do luk...

Ráno v přírodě, pokračování

Fotografie jsou pokračování z ranní procházky do přírody 10. září 2025. 

Deštivý den...

Dnes máme deštivý den a já jsem fotila vše, co se pohybovalo na stromech před okny. Nejdříve to byli ptáčci:

 BUDNÍČEK MENŠÍ

Zkouška

Toto je můj první příspěvek vložený z notebooku. Ještě to s ním neumím. Přece jen kancelářský počítač má úplně jiné možnosti a já tu zatím nemám žádné fotografie z fotoaparátu jen ty, co jsem fotila mobilem. Tak že to zatím jen zkouším a učím se. Fotky jsou vybrány z různých dní...

Za východem slunce

Po večerním zatmění  byl  ještě ráno Měsíc krásně barevný.

Co mě zaujalo...

Tentokrát dávám takový malý výběr fotek, které si chci uchovat.

Jako je třeba "Jedno krásné zápraží"...

Kadaň, část třetí

 Kostel Povýšení sv. Kříže

Kadaňský farní kostel Povýšení sv. Kříže je hlavním katolickým chrámem města. Původně gotický kostel byl barokně upraven.
Postaven byl ve druhé polovině 13. století, kdy byla Kadaň povýšena na svobodné královské město, tehdy byl zasvěcen Panně Marii. Za husitských válek v roce 1421 byl poškozen a na přelomu 15. a 16. století se dočkal opravy včetně nových postranních oltářů, zvonů a varhan. Během třicetileté války vyhořel kostel hned dvakrát, ale brzy byl obnoven a přejmenován na kostel Povýšení sv. Kříže. Požár zasáhl kostel i v polovině 18. století, po kterém byla původně gotická budova upravena barokně a také v roce 1811, kdy po rekonstrukci získal kostel dnešní podobu.

Kadaň - část druhá

 Po prohlídce Františkánského kláštera a kostela jsme se vydali k městským 

hradbám a na nábřeží Maxipsa Fíka.

Kadaň

 Náš další výlet vedl do původně královského města - do Kadaně. Výlet začal poměrně složitou cestou kvůli problémům v dopravě, ale nakonec jsme se do města dostali.

Dolský mlýn a Vysoká Lípa

 Dolský mlýn leží v Národním parku České Švýcarsko poblíž soutoku řeky Kamenice a Jetřichovické Bělé, asi kilometr od Kamenické Stráně v okrese Děčín, do jejíhož katastru také přísluší. Zřícenina starobylého mlýna je chráněná jako kulturní památka.

Více o historii a pověsti se dočtete zde:

 https://www.kudyznudy.cz/aktivity/dolsky-mlyn-v-ceskem-svycarsku

Mlýn je známý z natáčení pohádky Pyšná princezna, kde byl ještě mlýn plně funkční, později se tu natáčela pohádka Peklo s princeznou, (kde zůstaly po natáčení v přilehlé jeskyni malby pekla).  Dále se tu natáčely pohádky Ztracený princ, Čertova nevěsta, Pravý rytíř a mlýn se objeví i v novém fantasy seriálu Kolo času.

Vodní kolo bohužel odnesla povodeň v roce 2013.

Na prostranství u Dolského mlýna se konala přehlídka starých řemesel jako je pečení chleba v hliněné peci, pálení dřevěného uhlí, výroba hliněného nádobí. Jen že my jsme o akci nevěděli a když jsme přijeli, tak akce končila a vše se uklízelo.. 

Jetřichovice.

 Výlet z 23. srpna 2025

Výletním autobusem jsme jeli  z Krásné Lípy do obce Jetřichovice. 

Odtud jsme se vydali cestou k Dolskému mlýnu. 

Obec Jetřichovice  leží v okrese Děčín a je součástí Českého Švýcarska.

Malou chaloupku v pozadí  za tou krásnou chalupou si jistě pamatujete z pohádky Pyšná princezna. Bydlel tam uhlíř.

Jedno krásné ráno...

Ráno se budím docela brzy zvláště v těchto teplých dnech, kdy máme v bytě opravdu dost teplo a tak brzy ráno vstávám a dokud je ještě příjemně, 

vyrážím na procházku do luk nebo rovnou až k rybníkům.

Kytlice

Tuto obec jistě mnoho z vás zná už proto, že tu měli a mají chalupy známé osobnosti. Mezi známé chalupáře patřili herci Miroslav Horníček, který je zde i pochován se svým synem Janem,  Zdeněk Řehoř a  Vítězslav Vejražka. Míval tu chalupu i Vlastimil Brodský, ale prodal ji a koupil si chalupu v nedaleké Slunečné, kde také zemřel.

Dodnes tu mají chalupy zpěvačka Petra Černocká s manželem Jiřím Pracným, spisovatelka a scénáristka Irena Obermannová.

Zajímavostí je, že obec Kytlice je známá svým krásným prostředím a malebnou krajinou, což z ní dělá oblíbenou destinaci pro umělce a chalupáře.