Jedno krásné ráno...

Ráno se budím docela brzy zvláště v těchto teplých dnech, kdy máme v bytě opravdu dost teplo a tak brzy ráno vstávám a dokud je ještě příjemně, 

vyrážím na procházku do luk nebo rovnou až k rybníkům.

Kytlice

Tuto obec jistě mnoho z vás zná už proto, že tu měli a mají chalupy známé osobnosti. Mezi známé chalupáře patřili herci Miroslav Horníček, který je zde i pochován se svým synem Janem,  Zdeněk Řehoř a  Vítězslav Vejražka. Míval tu chalupu i Vlastimil Brodský, ale prodal ji a koupil si chalupu v nedaleké Slunečné, kde také zemřel.

Dodnes tu mají chalupy zpěvačka Petra Černocká s manželem Jiřím Pracným, spisovatelka a scénáristka Irena Obermannová.

Zajímavostí je, že obec Kytlice je známá svým krásným prostředím a malebnou krajinou, což z ní dělá oblíbenou destinaci pro umělce a chalupáře.

Do Kytlic za motýly.

6. srpna 2025  

 S přáteli jsme se vydali na výlet do Kytlic podívat se  do zdejšího informačního centra. Byl tu vystaven největší motýl světa - Atlas velký.Atlas velký (Attatus atlas), je velký noční motýl z čeledi martináčovitých, známý svou obrovskou plochou křídel, která ho činí největším motýlem světa co do velikosti křídel jejichž rozpětí může dostahovat až 30 centimetrů. Motýl pochází z jihovýchodní Asie a je zajímavý svým hadovitým vzhledem křídel a tím, že dospělí jedinci nemají vyvinutou trávicí soustavu a žijí pouze ze zásob tuků, které se v tělíčku nahromadily, když žil ve formě housenky.

Na hrad Valdštejn

Dnes musím sáhnout do archívu a procházím rok 2016, kdy jsme se s manželem vydali na cestu z Turnova pěšky na hrad Valdštejn. Fotky jsou staré a focené ještě kompaktem, což je oproti zrcadlovce o dost horší kvalita.

Cesta  ke hradu.

Krmení...

Každé ráno slyšíme před okny pípání a všimla jsem si, že zvonci zelení tam krmili svá mláďátka. Abych je nerušila, fotila jsem je opatrně přes zavřené okno. Fotky nejsou  kvalitní, ale odhrnout záclonu a fotit z otevřeného okna prostě nešlo. To bych je vyplašila.. Jen že ta roztomilá mláďátka a obětavost jejich rodičů, to jsem si nemohla nechat jen pro sebe...

Geologická mapa a...

...procházka nádhernou zahradou.

Na další výlet po okolí jsme se s přáteli vydali do obce  Zahrady u Rumburka, kde jsme měli předem  domluvenou návstěvu v zajímavé soukromé zahradě. Je tu vytvořena geologická mapa části Šluknovského výběžku a zde vznikala a začíná Köglerova naučná stezka. 
Přírodovědnou vycházkovou trasu vyznačil Rudolf Kögler ze Zahrad u Krásné Lípy po několikaleté přípravě na počátku 40. let 20. století a již v roce 1935 vybudoval na svém pozemku unikátní geologickou plastickou mapu a společně s alpinem ji v roce 1937 otevřel veřejnosti. Tato reliéfní geologická mapa, sestavená z místních hornin, je zapsaná na seznamu kulturních památek a je součástí Köglerovy naučné stezky. Kromě autora se na vzniku stezky finančně podílely dva turistické spolky a některé obce z regionu, přispěli i dobrovolní dárci.
 První slavnostní průchod stezkou se uskutečnil 12. října 1941.
Trasa v délce 12 km vedla od Vápenky u  Doubice přes Kyjov a Kyjovské údolí do obce Vlčí Hora. Rudolf Kögler ji vždy na počátku jara znovu osazoval 70 dřevěnými, precizně provedenými informačními tabulemi a ukazateli s německými texty. Osobně provázel zájemce o průchod stezkou, výklad o přírodních zajímavostech poskytovali i další odborníci. Stezka byla v provozu až do jara 1945.
Po válce se panu Köglerovi obnovit stezku nepodařilo, přestože začal připravovat českou verzi informačních tabulí. V roce 1949 však nečekaně zemřel.

Když se louky sekají...

 Vyšla jsem si na odpolední procházku do luk "vyčistit si hlavu" a k mému překvapení tam zemědělec zrovna sekal trávu. Nad traktorem a čerstvě posekanou trávou se vznášelo plno dravců a také tři čápi, kteří čekali na čerstvě odhalenou kořist. Dole už je louka uklizená, ale právě v horní části už místní zemědělec sekal vysokou trávu. Vlevo vykukuje lesknoucí se střecha traktoru.

Co se děje v trávě

 Při mých procházkách do přírody se věnuji také focení motýlů a brouků. Je to taková moje radost vidět, jak to v přírodě žije...

Ještě orosený okáč bojínkový

Luňák červený

 Když vám nad hlavou začne poletovat takový krasavec, tak se tají dech...

Ťuhýk obecný

Ťuhýk obecný je u nás letním hostem, který hnízdí v otevřené krajině porostlé keři především trnitými. Na trny si napichuje svoji kořist, kterou tvoří větší hmyz jako jsou kobylky, sarančata, pavouci a brouci. 

U nás je letním hostem a přezimuje ve východní a jižní Africe.

Jedno krásné ráno.

Voňavé letní ráno mě opět vylákalo ven do přírody. Vyrazila jsem po šesté hodině ranní, kdy už bylo sluníčko docela vysoko. 

Na východ slunce bych musela vyrazit asi o hodinu dřív.  

Setkání...

Krásné ráno, příroda se probouzí...a kdy se vám povede stát něco přes metr od srnky, která na vás zírá, jako tato na mě...

Pozdravila jsem ji : "Ahoj"... a ona se pomalu otočila a hrdě odkráčela křovím do vysoké trávy, kde má zřejmě schované mládě. Tato louka za křovím se léta neseká a pro srnky je bezpečná. Já jsem v klidu pokračovala dál po cestě.

Moje foto úlovky

 Letošní rok zatím na motýly a brouky moc bohatý nebyl, ale vše se teď zlepšilo a myslím, že se konečně plno motýlů objevilo. Chodím často do luk i k rybníkům na takovéto  fotoúlovky. Přástevník hluchavkový je můj letošní zatím nejleší fotoúlovek.

Přástevník hluchavkový.

Česká Kamenice a Zámecký vrch

29. června 2025

S přáteli jsme se vydali na další výlet, tentokrát do České Kamenice a odtud jsme vystoupali ke zřícenině hradu Kamenice na Zámeckém vrchu.

Když mi nad hlavou...

     ...zpívá skřivánek.

         Jak jistě mnoho z vás už dávno ví, mám ráda ranní toulky přírodou. Vůně probouzejícího se dne, klid, zpěv ptáků a vůně kvetoucí louky nebo čerstvě posekané trávy. To je to, co mám ráda a kde se cítím příjemně, jsem šťastná a přírodu  vnímám všemi smysly. Je krásné, když mi nad hlavou svoji vrzavou písničku předvádí skřivánek...

        Sluníčko vycházelo a já jsem si  svoji ranní procházku přírodou užívala, samozřejmě i s fotoaparátem. Byla jsem ponořená do krás přírody, zpěvu ptáků,  vůně rozkvetlých luk. 

Nade mnou poletoval skřivánek a tak jsem se pokusila jej nafotit. Stejně tak i kousek dál u ovčí farmy poletovalo hejno vlaštovek. 

Zákupy do třetice

 Po prohlídce zámku jsme se ještě asi hodinu toulali městem, abychom si zpříjemnili čas čekání na vlak.

Řeka Svitávka vypadá nevinně jako naše Mandava, ale jistě také toto město potrápila při povodních.

Po okolí

Slunečné odpoledne a já jsem  měla potřebu vyrazit do přírody "vyčistit si hlavu". 

Manžel byl nakonec také rád,  že má doma klid a může si odpoledne pospávat.

Tak že mu vždy řeknu směr procházky a ve kterou hodinu budu zpět doma.

Zákupy - zámecký park a prohlídka zámku

Čekání na čas komentované prohlídky zámku jsme si zkrátili procházkou zámeckým parkem

Zákupy

18. června 2025

Na další výlet jsme vyrazili do městečka Zákupy (německy Reichstadt). 

Je to město v okrese Česká Lípa v Libereckém kraji. Město vzniklo ve 14. století u tvrze Zákupy, později i stejnojmenného zámku u říčky Svitávky, která se jižně od města vlévá do Ploučnice. Městečko má včetně přilehlých částí Božíkov, Brenná, Kamenice, Lasvice, Šidlov  a Veselí, asi 3000 obyvatel. Rozvoj zámku i městečka byl ovlivněn šlechtickými rody Vartenberků, Berků z Dubé, Novohradských z Kolovrat,

 později pak císařskou rodinou Habsburků. V zámecké kapli se totiž konala svatba následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este se Žofií Chotkovou.

 Jejich zásluhou došlo k vybudování řady historicky cenných objektů, z nichž se zachovaly zámecký areál, morový sloup na náměstí a několik sakrálních staveb.

Původně zemědělský charakter osídlení byl zčásti změněn v 19. století rodinou Leichtenbergerů, kteří zde vybudovali velkou textilní manufakturu a založili první hasičský sbor v Rakousku. Po zániku manufaktury v Nových Zákupech zde sídlil cukrovar a pak střední lesnická škola. V roce 1883 bylo vybudováno železniční spojení s Českou Lípou a Mimoní. Silnice protínající město jsou II. a III. třídy.

Život ve 20. století ovlivnily změny politických režimů (nacismus a socialismus), a tím došlo k vysídlení původního obyvatelstva. V městečku se střídaly vojenské posádky (česká, německá, sovětská), a řada stavebních památek byla jimi zničena.

V roce 1947 byl ve zdejší posádce založen první československý výsadkový prapor. Nyní zde žádné vojsko nesídlí. Díky vojsku bylo ve městě postaveno mnoho domů.

V letech 1960 až 1980 bylo k Zákupům připojeno několik okolních vesnic. 

Kostel Panny Marie, Pirna

 Kostel Panny Marie  je evangelicko-luterský městský kostel ve městě Pirně, který patří k významným sakrálním památkám Saského Švýcarska. Je centrem evangelického života v Pirně a konají se v něm různé koncerty především díky jeho skvělé akustice.

Historie

Pirna patřila v pozdním středověku, především díky živému obchodování a získanému právu nuceného skladu v roce 1256, k nejbohatším městům Míšeňského markrabství.

Raně gotický městský kostel stojí na místě původně románské baziliky, protože ta brzy větším nárokům na prostor a reprezentativním potřebám občanů nestačila, a tak se rozhodlo o přestavbě. První změnou byla výstavba velkolepé věže, která probíhala od roku 1466 do roku 1479. Její výška po nahrazení gotické věžní báně barokní helmovou střechou ještě dnes dosahuje asi 60 metrů. V roce 1502 začala výstavba vnějších zdí nového kostela.

Návrh prostorného, trojlodního kostela pocházel od stavitele Petra Ulricha, zvaného Petr z Pirny. Po jeho smrti na díle pracovali další stavitelé, tak vznikla například z dílny Jörga von Maulbronna, pod vedením pirnského stavitele Wolfa Blechsmidta, detailně zpracovaná síťová, hvězdicová a kroužená klenba. V roce 1539, kdy byly v Sasku zavedeny reformy, se stavba zvenku dokončila. Do roku 1546 byla práce uvnitř kostela vymalováním kleneb dokončena a první evangelický superintendentem Pirny byl posvěcen Antoniusem Lauterbachem. Lauterbach byl přítelem Martina Luthera a sám dal popud, aby tématem maleb v klenbách byly motivy ze Starého i Nového zákona, a tím posílil luteránské učení.

Pirna (Sasko)

Rozloučili jsme se se zahradami Großsedlitz, nasedli do autobusu (DEZKA) a pokračovali do Pirny.

Řidič zaparkoval na nábřeží,  to aby se Ti, kteří nepůjdou do města s průvodcem, při návratu k autobusu lépe orientovali. 

Barokní zahrady Großsedlitz (Sasko)

 14. 6. 2025

Slunečný den a my jsme se s přáteli vydali na dlouho plánovaný zájezd do Saska, kde jsme nejdříve navštívili barokní zahrady Großsedlitz, které svým vzhledem připomínají zahrady ve Versailles.

Barokní zahrada je grandiozní dílo zahradního umění období pozdního baroka. Zahradní komplex s více jak čtyřmi sty rostlinami ve velkých květináčích, mezi nimiž je stopadesát pomerančovníků, které jsou vystavovány v letních měsících, širokými schodišti, kašnami, přesně střiženými křovinami, šedesáti čtyřmi pískovcovými sochami a ozdobnými vázami, lákají všechny návštěvníky k prožitku a oslavám v zeleni.

Struktura parkového komplexu se od roku 1732 nezměnila. Realizace dvou proti sobě lehlých svahů je severně od Apl velmi výjimečná. Spojení francouzského a italského baroka představuje jedinečný skvost saského zahradního umění.

 Prudké polední slunce a obloha bez mráčku, to nejsou na focení zrovna ideální světelné podmínky.  Za kvalitu fotek se omlouvám.

Löbau (Sasko) - procházka městem

Po návštěvě rozhledny jsme měli do odjezdu autobusu ještě přes hodinu času 

a tak jsme si šli prohlédnout město.

Löbau, Sasko - část druhá, o rozhledně

 Rozhledna na vrchu Löbauer Berg.

Věž krále Fridricha Augusta je jediná dochovaná vyhlídková věž z litiny v Evropě a pravděpodobně nejstarší věž postavená ze železa. Nachází se na Löbauer Berg v Löbau v Sasku a nabízí panoramatický výhled na Žitavské vrchy a oblast Horní Lužice. 

Věž byla postavena a poprvé otevřena 9. září roku 1854 löbauskými občany a pojmenována po saském králi Fridrichu Augustovi II. 

Zajímavostí je, že roku 1964 rozhledna prošla částečnou rekonstrukcí, ale roku 1992 musela být kvůli značné korozi uzavřena. Po dvou letech rekonstrukce,

 kdy došlo k jejímu úplnému rozebrání a opětovnému sestavení, 

ji ke 140. výročí její existence dne 9. září 1994, opět otevřeli.

Pak už jen stačí vhodit automatu 2 € , projít turniketem a

 vystoupat 120 schodů na 28 m vysokou věž.

Löbau, Sasko - část první

3. června 2025

Na další výlet jsem se vydala s přáteli do Saska, do města Löbau.

Na cestu jsme se vydali z obce Neugersdorf od letního divadla autobusem.

Májový Děčín

 27. 5. 2025

Jedna cesta do Děčína, kdy jsem potřebovala něco vyřešit v O2. Stejně to nedopadlo dle mých představ, tak že se do Děčína určitě v nejbližší době vydám znovu. Volný čas před odjezdem vlaku domů,  jsem ještě využila k procházce městem.

Z Krásné Lípy do Rybniště

24. 5.2025 

Z Krásné Lípy jsme se vydali vozíčkářskou trasou do luk k Rybništi, kde v tuto dobu vykvétá prstnatec májový, kterému se říká orchidej severu. Počasí bylo na tento výšlap opravdu krásné, jen trochu foukal chladnější severní vítr, ale při chůzi to nevadí.

Chřibská, za měsíčnicí vytrvalou

Na další výlet jsme se s přáteli vydali autobusem na zastávku 

Líska - Křížový Buk. Odtud jsme vyrazili na pěší túru lesem, kde v tomto čase kvetou měsíčnice vytrvalé.

Rumburk

Dnes pár fotografií z procházky naším městem.

Lužické náměstí

Broučci a motýli.

Máme tu květen a na lukách se objevují první motýli a brouci. Samozřejmě to jsou pro mě témata na focení. V minulém týdnu jsem se tedy vydala na procházku  do luk a trochu "lovila"...

Tesařík zelený 

Jedlová - Jiřetín pod Jedlovou

26. dubna 2025

     Český rozhlas Sever spolu s KČT pořádal turistický výstup na Jedlovou.  Sousedka Hanka, která rádio hodně poslouchá se mi zmínila, že by na tento výstup chtěla jít, ale nemá s kým... Slíbila jsem jí, že tedy s ní půjdu. Sice jsem se v týdnu nachladila při okopávání záhonu před domem a trápil mě dost nepříjemný kašel, ale sliby se mají plnit a tak jsme se  v sobotu ráno vydaly na cestu vlakem  do stanice Jedlová, kde jsme obdržely Pamětní list s poukázkou na vstup na rozhlednu a v cíli na opečeného buřta. Lidí se  tu od vlaků sešlo docela dost. Cesta nahoru je docela dlouhá a místy i náročná, tak že jsme po chvíli šly téměř samy.

Zvířetice - zřícenina zámku.

Zvířetice jsou zřícenina renesančního zámku přestavěného z původního gotického hradu nad vesnicí Podhradí asi dva kilometry jihozápadně od Bakova nad Jizerou v nadmořské výšce 250 metrů.

Na počátku 14. století založil nad řekou Jizerou hrad Zdislav z Lemberka, jeden ze tří synů Havla z Lemberka, zakladatele hradu Lemberk, klášterů a městeček v Jablonném v Podještědí  i Českém Dubu.

Zdislav i jeho četní potomci se psali zprvu z Lemberka, později jako páni ze Zvířetic. Zůstali zde do roku 1504. Zdislav měl dva syny, celou řadu vnuků a pravnuků.

Po pánech ze Zvířetic a nedlouhém vlastnictví Václava Sezimy z Ústí se hradu roku 1528 ujali Vartenberkové a postupně jej přestavěli na renesanční zámek. Po krátkém období let 1610 až 1623 v postupném vlastnictví Jiřího Vratislava z Mitrovic a Jana Vlka z Kvítkova zámek a okolí získal mocný rod Valdštejnů, kteří zde nechali postavit barokní kapli. V druhé polovině 17. a v 18. století sloužil objekt už jen správě panství jako sídlo vrchnostenských úřadů. Roku 1693 zámek vyhořel. Byl sice opraven, ale zásah blesku v roce 1720 způsobil nový ničivý požár a pak už byl zámek definitivně opuštěn.

Keramický dvůr a trhy - Zvířetice

 17. dubna 2025

      ...a cílem našeho výletu byly keramické trhy, které se konaly v obci Zvířetice - Podhradí. Nad námi se rýsuje zřícenina zámku, ale nejdříve jsme se šli podívat  na trhy.

Hinterhermsdorf a cesta zpět.

Došli jsme do obce Hinterhermsdorf. Obec byla krásně vyzdobená na oslavu Velikonoc a my jsme se vydali na prohlídku městečka a ke kostelu Andělů. ( Engelkirche)

Pěšky z Mikulášovic do Hinterhermsdorfu, 1. Část.

15. dubna 2025

 Naše další pěší túra vedla z Mikulášovic do Saské obce Hinterhermsdorf.  Vede tam lesem docela příjemná turistická trasa  po zelené turistické značce nazvaná Stezka Českem - část I.  - Zlodějská cesta.

Z Mikulášovic do Hinterhermsdorfu.

Toto je zatím malá ochutnávka z výletu, focené a točené mobilem. Z fotoaparátu ještě fotky nemám stažené. Nebyl na to čas. 

Rybník Racek

Neděle, 12. dubna 2025

Na odpolední procházku jsme se vydali k rybníku Racek. Tentokrát to byl manželův nápad,  protože já tam chodím často, ale on už tam dlouho nebyl. Tak jsem měla radost a  kochala se tím, že se příroda probouzí a vše se začíná zelenat.

Ranní procházka do luk

 9. dubna 2025

 Brzy ráno a já jsem vydala do luk za východem slunce.

Jarní Děčín

8. dubna 2025 

      Po měsíci  jsem se zase dostala do Děčína. Vydaly jsme se tam s kamarádkou Jitkou a v Krásné Lípě se k nám ještě přidali Krista se Zdeňkem a tak jsme si užívali sice chladného, ale krásného počasí.

Zámek pohledem mezi větvemi nádherné vrby.

Kostel sv. Martina, Markvartice

 Kostel svatého Martina v Markvarticích je barokní sakrální stavbou stojící na návrší na pomezí severní části Markvartic a Veselého. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Již ve 14. století je poprvé připomínán v Markvarticích kostel, avšak jakou měl velikost a původní vzhled, není známé. Dnešní barokní kostel byl vystavěn v letech 1701-1703 podle návrhu P. Versy  a v roce 1704 byl vysvěcen největším donátorem stavby, salcburským arcibuskupem Janem Ernstem Thun - Hohensteinem. Zařízení kostela bylo po roce 1960 odvezeno do okolí Nitry bez udání přesnější lokace. Zbytek zařízení byl zničen. V následujících letech došlo k úplné devastaci objektu. Chátrání kostela pokračovalo zřícením střechy a stropu lodi, následovala kruchta, která obepínala loď ze tří stran. Místní představitelé komunistického režimu  se několikrát pokusili o demolici kostela. O jeho odstřelu se už uvažovalo v roce 1968, kdy manžel sloužil jako voják ženijní jednotky ve Varnsdorfu a měli v rámci vojenského cvičení kostel odstřelit a odklidit jeho ruiny.  Odstřelu však zabránil srpnový  vpád vojsk armád Varšavské smlouvy a armáda měla jiné povinnosti. Naposledy měl být kostel zbourán v roce 1989. V realizaci vydaného demoličního výměru zabránila sametová revoluce. Stavba zůstala bez střechy, pouze s obvodovými zdmi. K její opravě bylo přikročeno až v roce 2003. Postupně byly zpevňovány zdi a bylo obnoveno zastřešení. Věž byla zastřešena v roce 2006 a poté i vlastní kostel. Opravy stály téměř 21 milionů korun. O finanční náklady se podělily Ministerstvo kultury České republiky, obec Markvartice, dále moravské a české farnosti, Česko-německý fond budoucnosti a německá biskupství a arcibiskupství. K znovuvybudování kostela přispěli četní dobrovolníci. V roce 2017 byla rekonstrukce kostela dokončena a 23. září 2017 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen salcburským emeritním arcibiskupem Mons. Aloisem Kothgasserem. Mše se zúčastnil litoměřický biskup Jan Baxant, generální vikář litoměřické diecéze Martin Davídek a další čeští a němečtí kněží.

Do Markvartic.

 4. dubna 2025

 Na výlet jsme se vydali autobusem na zastávku Kamenická Nová Víska a odtud na pěší výšlap na vrch Ptáčník 353 m a pak jsme pokračovali dál do Markvartic, navštívit kostel sv. Martina. celkem nenáročný výšlap o délce 5,26 km.

Výběr z let minulých

Tentokrát jsem procházela staré fotografie v archívu a vybrala jsem těchto pár, které mě ještě zaujaly...Jsou z časů, kdy jsem ještě fotila kompaktem a některé už  jsou pořízené zrcadlovkou...Snažila jsem se doplnit i popisy.

Skalní útvar u cesty z hradu Valdštejn na Hrubou Skálu

Opět tipy na výlety

Dnes vám nabídnu  jako tipy na výlety některá námi navštívená místa z minulých let, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně.

Na většinu míst jsme se vydali vlakem nebo autobusem, jen na Karlovarsku jsme byli se synem autem v době, kdy jsme tam byli na společné dovolené.

                                      Bezděz.

Vlakem na zastávku Bezděz a odtud jsme se vydali pěšky na hrad.

Varnsdorf - procházka městem

Po příjezdu do Varnsdorfu nám zbylo trochu času a tak jsme se zastavily v kavárně HOSANA. Je to takové vetešnické skladiště všeho možného a funguje jako kavárna. Dá se tu posedět, dát si kávu a kochat se starými věcmi. Tady jsem fotila jen mobilem.

Varnsdorfské kostely

 21. března 2025,

      .....a já jsem byla objednaná do Varnsdorfu na denzitometrii.  Ordinace se nachází  v ulici Karlova. Jenže Varnsdorf je poměrně rozlehlý, tak jsem hledala na mapě, jak se tam dostanu od zastávky autobusu a hlavně jsem měla starost, abych se na vyšetření dostala včas.

          Naštěstí se mi ještě nabídla kamarádka Jitka, která tam nedávno byla, že by jela se mnou a že si pak uděláme malý výlet městem. To jsem uvítala. Ve dvou se přece jen lépe cestuje. Věděla jsem, že se musím dostat ke kostelu sv. Karla Boromejského pro místní známý spíše jako "kostel bez věže". Věděla jsem, že u něj je i další z křížových cest našeho výběžku, kterou jsem ještě nenavštívila a tak jsem si samozřejmě vzala fotobatoh a fotoaparát s sebou.

******

Pseudogotický kostel postavený v letech 1904-1912. Stavba byla projektována podle městského stavitele Antonína Möllera. Kostel bývá také nazýván "kostelem bez věže", protože z důvodu nedostatku finančních prostředků nebyla věž nikdy dostavěna.

Tuto fotografii jsem převzala z internetu, protože nám před kostelem parkovala auta.

Moje toulky, část druhá

Poslední astronomicky zimní den. Z luk se ozývaly hlasy jeřábů popelavých, ale na louky jsem se nedostala, protože cesta, která tam vede a kudy jsem vždy chodila až do lesa, je nově uzavřena a označená jako soukromý pozemek se zákazem vstupu...tak že jsem měla smůlu. Sluníčko se stejně sklánělo k západu a domů to mám odsud docela daleko a kolem lesa jdu raději za světla, než na louky vyrazí stáda divočáků. Docela nerada bych se s nimi setkala.

Přesto se mi z těchto míst naskytly zajímavé pohledy do kraje jako je třeba komín

 a v pozadí je rozhledna na Dymníku.

Moje toulky po okolí

 Zima nám skončila a dnes 20. 3. 2025 v 10:01 hodin,  nám začal první jarní den. Já jsem se díky krásným slunečným dnům rozloučila se zimou procházkami po okolí města.Vydala jsem se směrem k Valdeku za rybníky Tůň a Racek, kde jsem si chtěla nafotit parní vláček projíždějící přírodou.

Další tipy na výlety

Sokolí vrch.

Rozhledna patří do katastru obce Dobrná nedaleko Děčína. K rozhledně lze dojet autem,

ale pokud nemáte auto, tak stačí jet autobusem do stanice Děčín - Folknáře nebo jet do Dobrné a nahoru na kopec vyjít pěšky, jako jsme tam šli my. 

Na záhonku při dešti

"Je po dešti a kosové si štěstím pletou noty..." 

          zněla slova písničky známé naší generaci dříve narozených. Ta slova písničky platila, ale jen chvíli. Začalo znovu pršet a mezi kapkami deště se objevily také vločky sněhu. Já jsem se rozhlédla po záhonku před domem, co na to moje rozkvetlé sněženky a bledulky a pořídila pár fotografií. Nechtělo se mi dvě patra nahoru běžet pro fotoaparát a tak jsem fotky pořídila jen mobilem a pak udělala pár výřezů..

Tipy na výlety

Poslední dny procházím staré fotografie a tak s manželem vzpomínáme

 na zajímavá místa, kam jsme vyrazili na výlety v dobách, kdy byl manžel zdráv

 a mohli jsme cestovat společně ať vlakem nebo autobusem,

v některých případech se synem autem.

  Tady je  výběr některých navštívených míst,

která mohou sloužit jako tipy na některé vaše výlety.

Luž, rozhledna