V lukách

Do luk chodím ráda i v zimě. 

Tentokrát jsem nesla do krmelce ovesné vločky a zrní s vitamínovými granulemi 

pro býložravce.

Sena tam mají dostatek a mají tam i kostku soli.

Jen jsem poodešla, už se tam vydala první srnečka prozkoumat, co je tam dobrého.

Na louce jsou připravené běžkařské trasy. Šla jsem opatrně vedle,

to abych jim nešlápla do připravené stopy.

Lužické hory jsou pro mne krásné v každém ročním období.

Vlčí hora ( 591 m na horním, výhledovém patře rozhledny 600 m)

Běžkařská stopa a vedle vyšlapaná cestička pejskařů...a nás, co chodíme na procházky.

U potůčku jsou staré vrby. Mám je ráda.

Také  v zimě může krajina nabídnou zajímavé barvy. Tady jsou to proutky svídy

a ještě okrové listy na mladém dubu. 

Listí z dubu opadá až na jaře, kdy začíná rašit listí nové.

Lužické hory v pozadí najednou zakryly těžké mraky. Přicházelo sněžení...

Sněžení tentokrát nepřicházelo od západu, jak jsme zvyklí, ale od jihovýchodu a provázené mrazem.

Blížila jsem se k vodárně. 

V létě jsem tudy nechodila, protože na této vodárně přespávali bezdomovci.

Došla jsem ke Hrázi, kam přilétěla volavka popelavá