13 dubna, 2026

Poslední březnové.

31. března a poslední březnová procházka...
Čas je to, čeho se mi poslední dobou nedostává a ani jsem se pořádně nedostala k počítači. Nahlížela jsem sice na vaše blogy na mobilu a občas okomentovala,
 ale to není ono. Když se cítím naprosto vyčerpaně, vydávám se na krátké procházky do luk, abych načerpala energii, abych mohla dál fungovat, jak je potřeba.
Občas vykukuji z oken bytu a sem tam pořídím nějaké fotografie.
Zrovna toto je z posledního dne měsíce března, kdy na Pěnkavčím vrchu sněžilo a byla námraza. Pohled z okna nám dokazoval, že zima ještě neřekla poslední slovo.

Také na Luži byla ten den námraza
Odpoledne, kdy si šel manžel po obědě zdřímnout, jsem se vydala asi na hodinovou procházku s foťákem a to k rybníku Cihelna a do Antonínova údolí
Často jsme sem chodili spolu na procházky. Manžel už sem bohužel nedojde a tak se sem občas vydám sama. Jen takový malý okruh.


Železniční viadukt nad Mandavou.
O pár metrů  dál je most nad silnicí
Zajímavá je konstrukce mostu nad silnicí v Antonínově údolí. 
Občas je dobré zastavit se a obdivovat práci lidí, kteří takové mosty stavěli a staví.

 V jedné zahradě u cesty vykvetla čemeřice
Kříž z roku 1868 na mostě přes Mandavu ve Výtopní ulici. 
Byl vysvěcen až roku 1931.
Meandry říčky Mandavy. Řeka byla v minulých letech po povodních z roku 2013
 upravována a naštěstí byly původní meandry řeky zachovány.

Podél břehů řeky vede stezka pro pěší i cyklisty. Tady ještě zůstaly původní stromy. 
Podél stezky ke Starokřečanské ulici byly staré stromy vykáceny a nahrazeny novou výsadbou listnáčů jako je dub, jilm, habr a lípa. 
Stromky jsou chráněmé proti okusu zvěří.



Záplavová louka. Dnes toto místo slouží jako ochrana při povodních. Voda se tu při případné povodni může rozlít co nejvíce do louky  kde býval rybník. 
 Přívaly vody pak neohrožují město. Bohužel v roce 2002, ani tato záplavová louka část města Jindřichov od povodní zcela neochránila a některé domy povodeň postihla.
V létě je louka většinou využívána jako pastvina.
Nad hlavou mi proletěl konipas bílý. Byl schovaný někde v trávě před mnou.
Na druhém břehu vede Slévačská ulice. Je tam docela rušný provoz, 
proto je lepší tato cesta po druhém břehu řeky.




Kamenný most pro pěší  přes Mandavu

Obydlí pro sýkorky.
Tato  kůlna je pro mě zajímavým objektem, který už mám nafocený i v zimním hávu. 
Kaple sv. Alžběty Durynské.
Kapli zasvěcenou v regionu oblíbené svaté Alžbětě Durynské nechal postavit dolnokřečanský podnikatel Johann Jahnel, který pro svatostánek zároveň daroval vlastní pozemek. Stavbu svěřil rumburskému staviteli Johannu Bräuerovi, který ji dokončil na jaře roku 1936. Slavnostní vysvěcení kaple proběhlo téhož roku. V sobotu 30. května 1936 požehnal rumburský děkan Friedrich Fischer nový zvon, druhého dne o Svatodušní neděli kapli posvětil Adolf Šelbický, generální vikář litoměřické diecéze. V dalších letech byla kaple průběžně udržována a dochovala se v původní podobě. Během mše svaté konané 16. listopadu 2014 požehnal rumburský děkan Pavel Kadlečík nově osazené kamenné desky se jmény dolnokřečanských mužů padlých během první světové války. Desky jsou náhradou za zaniklý památník, který stál u bývalého obecního úřadu. Kaple není památkově chráněná a je využívána pouze příležitostně. Její vlastník, město Rumburk.
Přes sklo ve dveřích se mi podařilo pořídit jen tento jediný snímek. Z druhé strany se nepovedl. Tak snad příště.
Na druhé straně kaple je pamětní deska padlým ve Velké válce. Fotku se mi nepodařilo pořídit, protože tam projížděla auta a to se musí fotit ze silnice.
Kousek od kaple stojí také historické stavení. 
Vyfotila jsem jen  břidlicí vykládaný štít.
Trať na Šluknov
 ...a do města k nádraží.
Pohled na trať od autobusové zastávky

Obloha se zlověstně zatahovala. Mám ještě trochu času.
 Doma je vše v pořádku a tak ještě pokračuji dál...

Na Vlčí hoře už pršelo. Přidala jsem do kroku...
Objevila se duha a já jsem si raději zkrátila cestu přes louky

Už i tady se bude stavět...
Pohled k Lužickým horám




Došla jsem domů a začalo pršet.
Tato odpolední procházka byla fajn. 
Mám fotografie z dalších procházek a doufám, že i na ně brzy dojde.
 

5 komentářů:

  1. Krásné fotky. Tak ať už je lépe))
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi moc děkuji. Já jsem v pořádku, ale bohužel problémy má manžel a jeho zdravotní stav musím respektovat. Když mě potřebuje, musím být doma. Děkuji za komentář a přeji Ti krásné jarní dny.

      Vymazat
  2. Jaruško, krásné fotky, díky kterým jsem se prošla po místech, která důvěrně znám. Z Rumburka jsem odešla před více než padesáti lety a kdykoliv tam jedu, mám takový nedefinovatelný pocit. Možná je to pocit domova či dětství. Děkuji za pro mně milé vzpomínky.
    Měj hezké dny. 🌷

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, úplně vím, co cítíš. Ty samé pocity jsem prožívala, když jsme byli v Telči. Bohužel už se tam asi nepodívám a je mi to docela líto. Ale co naděláme že? Musíme se radovat z toho, co zrovna je. Přeji Ti krásné a pohodové dny hlavně ve zdraví.

      Vymazat
  3. Ráda jsem se "prošla" :-) Hezká dokumentace procházky... a ten pohled z okna, no, takový jen tak někdo nemá :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za vložené komentáře a přeji příjemný den.