Jarní Děčín

8. dubna 2025 

      Po měsíci  jsem se zase dostala do Děčína. Vydaly jsme se tam s kamarádkou Jitkou a v Krásné Lípě se k nám ještě přidali Krista se Zdeňkem a tak jsme si užívali sice chladného, ale krásného počasí.

Zámek pohledem mezi větvemi nádherné vrby.

Kostel sv. Martina, Markvartice

 Kostel svatého Martina v Markvarticích je barokní sakrální stavbou stojící na návrší na pomezí severní části Markvartic a Veselého. Je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Již ve 14. století je poprvé připomínán v Markvarticích kostel, avšak jakou měl velikost a původní vzhled, není známé. Dnešní barokní kostel byl vystavěn v letech 1701-1703 podle návrhu P. Versy  a v roce 1704 byl vysvěcen největším donátorem stavby, salcburským arcibuskupem Janem Ernstem Thun - Hohensteinem. Zařízení kostela bylo po roce 1960 odvezeno do okolí Nitry bez udání přesnější lokace. Zbytek zařízení byl zničen. V následujících letech došlo k úplné devastaci objektu. Chátrání kostela pokračovalo zřícením střechy a stropu lodi, následovala kruchta, která obepínala loď ze tří stran. Místní představitelé komunistického režimu  se několikrát pokusili o demolici kostela. O jeho odstřelu se už uvažovalo v roce 1968, kdy manžel sloužil jako voják ženijní jednotky ve Varnsdorfu a měli v rámci vojenského cvičení kostel odstřelit a odklidit jeho ruiny.  Odstřelu však zabránil srpnový  vpád vojsk armád Varšavské smlouvy a armáda měla jiné povinnosti. Naposledy měl být kostel zbourán v roce 1989. V realizaci vydaného demoličního výměru zabránila sametová revoluce. Stavba zůstala bez střechy, pouze s obvodovými zdmi. K její opravě bylo přikročeno až v roce 2003. Postupně byly zpevňovány zdi a bylo obnoveno zastřešení. Věž byla zastřešena v roce 2006 a poté i vlastní kostel. Opravy stály téměř 21 milionů korun. O finanční náklady se podělily Ministerstvo kultury České republiky, obec Markvartice, dále moravské a české farnosti, Česko-německý fond budoucnosti a německá biskupství a arcibiskupství. K znovuvybudování kostela přispěli četní dobrovolníci. V roce 2017 byla rekonstrukce kostela dokončena a 23. září 2017 byl kostel znovu slavnostně vysvěcen salcburským emeritním arcibiskupem Mons. Aloisem Kothgasserem. Mše se zúčastnil litoměřický biskup Jan Baxant, generální vikář litoměřické diecéze Martin Davídek a další čeští a němečtí kněží.

Do Markvartic.

 4. dubna 2025

 Na výlet jsme se vydali autobusem na zastávku Kamenická Nová Víska a odtud na pěší výšlap na vrch Ptáčník 353 m a pak jsme pokračovali dál do Markvartic, navštívit kostel sv. Martina. celkem nenáročný výšlap o délce 5,26 km.

Výběr z let minulých

Tentokrát jsem procházela staré fotografie v archívu a vybrala jsem těchto pár, které mě ještě zaujaly...Jsou z časů, kdy jsem ještě fotila kompaktem a některé už  jsou pořízené zrcadlovkou...Snažila jsem se doplnit i popisy.

Skalní útvar u cesty z hradu Valdštejn na Hrubou Skálu

Opět tipy na výlety

Dnes vám nabídnu  jako tipy na výlety některá námi navštívená místa z minulých let, kdy jsme ještě s manželem mohli cestovat společně.

Na většinu míst jsme se vydali vlakem nebo autobusem, jen na Karlovarsku jsme byli se synem autem v době, kdy jsme tam byli na společné dovolené.

                                      Bezděz.

Vlakem na zastávku Bezděz a odtud jsme se vydali pěšky na hrad.

Varnsdorf - procházka městem

Po příjezdu do Varnsdorfu nám zbylo trochu času a tak jsme se zastavily v kavárně HOSANA. Je to takové vetešnické skladiště všeho možného a funguje jako kavárna. Dá se tu posedět, dát si kávu a kochat se starými věcmi. Tady jsem fotila jen mobilem.

Varnsdorfské kostely

 21. března 2025,

      .....a já jsem byla objednaná do Varnsdorfu na denzitometrii.  Ordinace se nachází  v ulici Karlova. Jenže Varnsdorf je poměrně rozlehlý, tak jsem hledala na mapě, jak se tam dostanu od zastávky autobusu a hlavně jsem měla starost, abych se na vyšetření dostala včas.

          Naštěstí se mi ještě nabídla kamarádka Jitka, která tam nedávno byla, že by jela se mnou a že si pak uděláme malý výlet městem. To jsem uvítala. Ve dvou se přece jen lépe cestuje. Věděla jsem, že se musím dostat ke kostelu sv. Karla Boromejského pro místní známý spíše jako "kostel bez věže". Věděla jsem, že u něj je i další z křížových cest našeho výběžku, kterou jsem ještě nenavštívila a tak jsem si samozřejmě vzala fotobatoh a fotoaparát s sebou.

******

Pseudogotický kostel postavený v letech 1904-1912. Stavba byla projektována podle městského stavitele Antonína Möllera. Kostel bývá také nazýván "kostelem bez věže", protože z důvodu nedostatku finančních prostředků nebyla věž nikdy dostavěna.

Tuto fotografii jsem převzala z internetu, protože nám před kostelem parkovala auta.

Moje toulky, část druhá

Poslední astronomicky zimní den. Z luk se ozývaly hlasy jeřábů popelavých, ale na louky jsem se nedostala, protože cesta, která tam vede a kudy jsem vždy chodila až do lesa, je nově uzavřena a označená jako soukromý pozemek se zákazem vstupu...tak že jsem měla smůlu. Sluníčko se stejně sklánělo k západu a domů to mám odsud docela daleko a kolem lesa jdu raději za světla, než na louky vyrazí stáda divočáků. Docela nerada bych se s nimi setkala.

Přesto se mi z těchto míst naskytly zajímavé pohledy do kraje jako je třeba komín

 a v pozadí je rozhledna na Dymníku.

Moje toulky po okolí

 Zima nám skončila a dnes 20. 3. 2025 v 10:01 hodin,  nám začal první jarní den. Já jsem se díky krásným slunečným dnům rozloučila se zimou procházkami po okolí města.Vydala jsem se směrem k Valdeku za rybníky Tůň a Racek, kde jsem si chtěla nafotit parní vláček projíždějící přírodou.

Další tipy na výlety

Sokolí vrch.

Rozhledna patří do katastru obce Dobrná nedaleko Děčína. K rozhledně lze dojet autem,

ale pokud nemáte auto, tak stačí jet autobusem do stanice Děčín - Folknáře nebo jet do Dobrné a nahoru na kopec vyjít pěšky, jako jsme tam šli my.