11. ledna 2021
Po mnoha dnech se po ránu objevilo sluníčko. Vydali jsme tedy na dopolední procházku. Do batohu jsem přidala nadrobno pokrájené zbytky chleba, to kdybychom někde natrefili na kačeny.
Mandava. Tady pár kačen je a tak půjdeme na lávku ke škole.
Soutok Mandavy a Pstružného potoka
V pozadí Dymník
Rybníček u cesty mezi bazénem a nemocnicí Podhájí.
Před nemocnicí odbočujeme do lesa na cestu podél Pstružného potoka.
Sníh, který padal ze stromů vytvářel zajímavou
a třpytivou atmosféru barev.
Škoda, že na fotografii to není vidět.
Sýkora parukářka. Lituji, že nemám v batohu velký objektiv.
Je jich tu hned několik. Na pařezu je nasypané zrní a slunečnice.
Dobré duši, která to sem přinesla, děkuji.
Přelétají na blízké smrčky.
O kousek dál je další místo, kde je dostatek krmení.
Tady se střídají sýkory úhelníčci.
Chvíli je pozorujeme a pak pokračujeme dál k přehradě V Podhájí.
(U Spínačky)
Po vrbě šplhá šoupálek dlouhoprstý.
Od šoupálka krátkoprstého se liší výraznějšími pruhy na křídlech,
a tak doufám, že se nepletu. Opět lituji toho,
že jsem si s sebou nevzala velký objektiv...
Zamrzlý rybník U Spínačky ( Podhájí)
Všechny tabule, lavičky i stříšky nad posezením,
které byly na podzim popadané a ulámané,
( většinou byly u země uhnilé), jsou opravené.
Kocháme se klidem a krásou zasněženého lesa.
Padající sníh z korun stromů vytváří mlhavý závoj.
Za kopcem se zase objevují mraky.
Zamrzlý rybník Cihelna
Mandava u Metalurgie ( bývalý TOS)
Nakonec míjíme opravené nádraží ČD,
které získalo z převážné části původní podobu z roku 1938,
kdy bylo postaveno.
Ještě pohled z okna na zatahující se oblohu
Sluníčko je zase pryč.
Jsme rádi, že jsme slunečné dopoledne využili
pro pobyt v přírodě.
Vím, že je fotografií hodně, ale nějak jsem je nedokázala víc probrat.
*****
Přeji vám všem krásné zimní dny.
