... pokračování výletu č. 19 z 11. srpna 2022
Fotek jsem pořídila hodně, ale měla jsem zavřený displej a fotky nekontrolovala a spousta mi jich nevyšlo podle mých představ...ale nevadí...
... pokračování výletu č. 19 z 11. srpna 2022
Fotek jsem pořídila hodně, ale měla jsem zavřený displej a fotky nekontrolovala a spousta mi jich nevyšlo podle mých představ...ale nevadí...
11. srpna 2022
Výlet č. 19
Na tento den jsem žádný plán na cesty neměla, protože je vedro a manželovi se moc ven chodit nechce. Jenže tentokrát mi sám ráno řekl, že bychom mohli jet do Děčínské zoologické zahrady, protože už jsme tam dlouho nebyli. Sedli jsme tedy v 10 hodin do vlaku a jeli opět směr Děčín.
Nejdříve jsme se vydali nahoru na Pastýřskou stěnu. Dříve jezdil nahoru malý autobus, ale na zastávce jsme zjistili, že autobus jezdí k zámku a tak jsme se nahoru vydali pěšky. Nešli jsme náročnou cestou po silnici, ale vydali se příjemnější turistickou stezkou od viaduktu podél trati nahoru. Cesta není tak prudká a hlavně se jde ve stínu stromů.
13. 8. 2022
Jak už z mých příspěvků jistě víte, nejraději chodím na procházky brzy ráno. Tentokrát jsem vyrazila krátce po šesté hodině. To je ještě v přírodě vše voňavé a čerstvé, ptáci vítají den svojí písničkou a louky voní rosou. V posledních týdnech však neprší a tak se s rosou setkám jen v místech, kde jsou běžně mokřadní louky a jít tam se dá pouze v holínkách nebo právě teď, když je sucho i v běžné obuvi.
Výlet č. 18
7. srpna 2022
Po obědě jsme se rozhodli, že pojedeme na krátký výletík, spíše jen krátký výšlap do přírody a tak jsme se synem jeli do obce Vlčí Hora a odtud šli nahoru na rozhlednu.
Máme slunečné dny a jak jen to vyjde, tak se snažíme chodit do přírody. V sobotu při cestě k rybníkům se mi povedlo nafotit dalšího motýla, kterého jsem u nás viděla poprvé.
Je to OSTRUHÁČEK BŘEZOVÝ. Další pro mě další zajímavý úlovek do mé fotosbírky motýlů, které se v našich loukách objevují.
Měsíc červenec utekl jako voda a my jsme se na žádný zajímavý výlet zatím nevydali. Manžel měl narozeniny a já svátek a tak jsme od rodiny dostali plavbu lodí z Děčína do Drážďan. Jen že je stále málo vody a teď už druhý týden bojují hasiči s požárem v Českosaském Švýcarsku, tak že jsou veškeré plavby po Labi zastaveny.
Byli jsme jen v Ústí nad Labem, kde jsem si koupila náhradní baterii do foťáku, ale doma jsem zjistila, že je vadná, tak že jsme ji jeli po týdnu vyměnit.
To byly naše dvě cesty a při druhé cestě jsme si šli v Děčíně vyzkoušet, zda bude možné při večerním návratu z plavby, stihnout poslední noční vlak do Rumburku.
V médiích sledujeme požár v Českém Švýcarsku a tak jsem vytáhla staré fotografie z roku 2014, kdy jsme s rodinou jeli na Meznou Louku, odtud jsme šli na lodičky a pluli Edmundovou a Tichou soutěskou do Hřenska, vystoupali k Pravčické bráně a Gabrielinou stezkou se vrátili na Meznou louku. Lesy jsou teď jedno velké spáleniště a nějaký čas potrvá, než se to zase zazelená. Mluví se o tom, že si příroda poradí. To ano, ale už to nikdy nebude takové, jaké to bylo před lety, kdy se v lesích rozumně hospodařilo a nebyl přemnožený kůrovec, který mnoho porostů zničil. Možná právě kvůli špatnému rozhodování o "bezzásahovosti" v těchto lesích, to nakonec dopadlo tak špatně...Pokud se vše ponechá na přírodě a vzniknou tam divoké porosty, tak už tento kus krásné přírody nebude nikdy takový jako byl dřív. Bude trvat dlouhé roky, než vyrostou nové stromy...
Návrat.
Cesta zpět je proti proudu a je mnohem pomalejší. zatím co do Drážďan jsme pluli asi čtyři hodiny, cesta zpět proti proudu trvá hodin sedm. Zažili jsme další bouřku, západ slunce a viděli krajinu zase v jiném světle. Cestou zpět jsme si užili ochutnávku vín vinařství Lobkowitz z Roudnice nad Labem, opět jsme si koupili dobrou kávu a k večeři byl vepřový guláš s knedlíkem.
K další bouřce se schylovalo nad Děčínem a protože už nás bolely z těch dřevěných lavic "sedínky", tak jsme využili možnost cesty z Hřenska do Děčína autobusem, kde na nás čekal syn Pavel. Přesto jsme byli z této plavby nadšení .